Hemodialyzační péče v domácím prostředí se stává ještě komfortnější než kdykoli předtím. Vhodní a motivovaní nemocní s chronickým selháním ledvin nyní mohou používat dialyzační monitor Physidia S3, který jim umožní velkou míru nezávislosti na život zachraňující léčbě. Mohou si tak organizovat ošetření podle svých potřeb a využít pro sebe čas, který by jinak strávili cestou na dialyzační středisko. Dialýzu absolvují ve svém domácím prostředí a mohou se při ní věnovat svým zájmům. Většina pacientů obsluhu přístroje po zaškolení snadno zvládne, protože má edukativní podporu. Z lékařského hlediska se jedná o účinnou fyziologickou dialýzu, a to vzhledem k redukovanému mimotělnímu objemu krve i dialyzátu a sterilitě dialyzačních roztoků ve vacích. 

Nenápadný pomocník pro každého

Jaké jsou klíčové vlastnosti dialyzačního monitoru Physidia S3? Je vyroben primárně pro domácí prostředí, je tedy mobilní, skladný, kompaktní a tichý.  Navíc vyniká ergonomickým designem. Ovládá se prostřednictvím intuitivního tabletu a jeho obsluhu zvládne většina pacientů, kteří se mohou spolehnout i na edukativní podporu v českém jazyce. Data o průběhu dialýzy se ukládají a hlášení se přenáší přes wi-fi. K napojení na monitor slouží ergonomický krevní set s integrovanými konektory, A/V linkami a tlakovými senzory, jenž je připraven k okamžitému použití. Snadno se instaluje a není třeba s ním příliš manipulovat. Během dialýzy obíhá mimo tělo 200 ml krve poháněné lineární krevní pumpou, která je unikátním patentem vyvinutým společností Physidia. Pumpa má maximální účinnost a jednoduché použití. Dokáže také kontrolovat okluzi segmentu krevní linky.

Jak Physidia S3 funguje?

Physidia S3 pracuje na principu samokonvektivní hemodialýzy (self-convective hemodialysis, SeCoHD). Během celé dialýzy dochází k postupnému střídání režimů zpětné filtrace a ultrafiltrace, přičemž během ultrafiltrace probíhají procesy difuze a konvekce. Konvekční objem SeCoHD činí až devět litrů za dvě hodiny dialýzy nebo téměř padesát litrů za týden. Konvekční objem plánuje v předpisu nefrolog.  K provozu přístroj používá sterilní apyrogenní pětilitrové vaky s dialyzačním roztokem. K dispozici jsou roztoky bikarbonátu, laktátu a dvě koncentrace draslíku.

Maximální ochrana

Důraz je kladen i na bezpečnost. Celý proces dialýzy probíhá podle návodného postupu, snadná je i správa alarmů. Činnost přístroje je monitorována na přehledné obrazovce, ale dialýzu lze dokončit nebo ukončit i bez tabletu pomocí fyzických základních tlačítek na monitoru. Každý pacient má svoji individuální kartu s lékařským předpisem pro terapii, jejíž úprava pacientem není možná. Načítá se přes čtečku karet. Pacient si nastavuje pouze velikost ultrafiltrace, teplotu dialyzátoru a rychlost krevní pumpy.

Kdo je vhodným kandidátem pro domácí dialýzu? 

 Přístroj je velkým pomocníkem a výhodou pro aktivní pacienty, kteří dávají přednost flexibilnějšímu způsobu života, případně ještě pracují.  K používání monitoru je třeba určitá manuální zručnost, základní technická dovednost a chuť učit se novým věcem. Dále je nutné, aby měl pacient ve svém bytě vyčleněné místo na dialyzační přístroj, křeslo a prostor na skladování potřebného zdravotnického materiálu. Podle platných právních předpisů je také nezbytné, aby byl v průběhu domácí hemodialýzy přítomen proškolený asistent, kterým bývají nejčastěji partneři. Všechny tyto podmínky pro používání přístroje Physidia S3 lze bez potíží splnit.

Dočkáme se dalších přístrojů?

 S domácím dialyzačním monitorem Physidia S3 mají zkušenost i pacienti středisek B. Braun Avitum, například v Praze na Homolce, v Teplicích a Ústí nad Orlicí. V dalších střediscích, v Havířově, Ostravě a Uherském Brodě, se nemocní pod dohledem zdravotníků připravují nebo jsou na čekací listině. V současné době je v České republice k dispozici sedm přístrojů, ale jejich počet se bude stále rozšiřovat, tak aby výhody nové metody mohlo využít co nejvíce pacientů. Lékaři a dialyzační sestry, kteří jim budou s domácí dialýzou pomáhat, umožní těmto nemocným žít aktivnější a kvalitnější život i přes překážky, které před ně jejich diagnóza postavila.

ZDROJ: https://www.braunoviny.cz/physidia-s3-domaci-hemodialyza-zkvalitnuje-pacientum-zivot

Hemodialýzu lze poskytovat v dialyzačním středisku nebo i v domácím prostředí. Domácí hemodialýzu preferují pacienti, kteří chtějí vést aktivní soukromý i pracovní život a zároveň jsou schopni převzít zodpovědnost za svoji léčbu. Při domácí dialýze si pacient provádí očištění krve pomocí dialyzačního přístroje, který má doma. Samotné ošetření si může naplánovat v čase, kdy ho potřebuje a kdy to nejvíce vyhovuje jemu samému. Díky tomu může znovu nabýt svobody a nezávislosti. Nezáleží ani tolik na věku pacienta jako spíše na jeho celkovém zdravotním stavu a míře soběstačnosti. Důležitý je kvalitní cévní přístup (fistule), ale ani zavedený centrální katétr není pro domácí dialýzu překážkou.

Hemodialýza v domácím prostředí a bez asistence sestřiček nebo lékařů je možnost, kterou nabízí česká legislativa pacientům od roku 2015. Díky menšímu intervalu mezi dialýzami, odpadnutím času stráveného transportem na dialyzační středisko a čekáním na dialyzační ošetření, šetří domácí hemodialýza čas a výrazně ulevuje také zdraví pacientů.

Aby si však mohl pacient provádět hemodialýzu sám doma, musí splnit přísné podmínky.

Souhra pacienta, sestřičky i rodiny

Pokud chtějí lékař nebo pacient začít uvažovat o možnosti provádět hemodialýzu doma, je nutné splnit zásadní podmínky pro takový výkon. Je třeba mít doma dostatečný prostor pro dialyzační monitor, lůžko, čističku vody a další vybavení, při dialýze musí být přítomen pro případ komplikací další člověk a v neposlední řadě je nutné, aby měl dialyzovaný pacient určité osobní vlastnosti a souzněl se zdravotní sestrou, která ho edukuje. Samotná edukace pacienta zabere minimálně dva měsíce, záleží ovšem na předchozích, resp. vstupních teoretických znalostech a technické zručnosti.

„Většina pacientů na dialýze jsou starší lidé, u kterých je splnění těchto podmínek prakticky nemožné. Ale určitá varianta tu je. Pokud pacient sám projeví zájem nebo zdá-li se nám jako vhodný adept, spolupracuje, má kuráž a je technicky zdatný, tak mu tuto možnost určitě nabídneme,“ vysvětluje MUDr. Lada Malanová, vedoucí lékařka Dialyzačního střediska B. Braun Avitum Plzeň. „Lidské ledviny pracují 24 hodin denně. Běžná dialýza probíhá ale jen třikrát týdně 4 – 5 hodin. Pacient tedy zažívá velké výkyvy ve vnitřním prostředí, v hodnotách kreatininu, močoviny atd. Pro pacienta je samozřejmě nejlepší, aby tyto výkyvy byly co nejmenší, což je právě veliká výhoda toho, že se může dialyzovat častěji doma. Pacientovi to významně uleví časově i zdravotně,“ dodává.

Přístroj upozorní, když je něco špatně

Podmínkou, díky níž umožní zdravotní pojišťovna proplácet domácí hemodialýzu, je přístroj Redsense. Ten se běžně na dialyzačních střediscích nepoužívá, pro domácí dialýzu je však zcela zásadní.

Závažnou, až fatální komplikací, ke které může při dialýze dojít, je únik krve. Pakliže se nepodchytí včas, může dojít k ohrožení zdraví pacienta a v nejhorším případě může nastat smrt. Podle statistik celosvětově každý týden z této příčiny umírá 21 pacientů.

Všechny moderní hemodialyzační monitory jsou v dnešní době vybaveny detekcí úniku krve na žilní straně mimotělního oběhu. Metoda detekce je ale omezena pouze na měření tlaku. Je-li pokles žilního tlaku při úniku krve omezen, je pak často příliš malý k aktivaci bezpečnostního systému dialyzačního monitoru.

V takových případech výrazně narůstá riziko rychlého vykrvácení. Jedním z možných řešení je použití systému Redsense.

„Redsense na rozdíl od dialyzátoru umí detekovat únik krve. Pakliže indikuje vlhkost, vydá velmi hlasitý zvuk a pacient, případně jeho pomocník, může včas zabránit komplikacím,“ vysvětluje MUDr. Malanová.

V případě zájmu vám více informací poskytne například personál dialyzačních středisek a nefrologických ambulancí B. Braun Avitum

ZDROJ ČLÁNKU: https://lepsipece.cz/ledviny/domaci-hemodialyza/h

Pokud chodíte na dialýzu, budete si potřebovat vylepšit jídelníček. Dialýza odstraňuje z těla odpadní látky. Když budete věnovat pozornost tomu, co jíte, budete mít v krvi méně odpadních látek. Budete se cítit lépe a prospějete svému zdraví. Jde především o snížení množství snědeného fosforu a vypitých tekutin. Naopak potřebujete dostatek bílkovin. Tato brožurka vám ukáže, jak na to…

Potíže s ledvinami pan Pavel dříve vlastně nikdy neměl, nebo lépe řečeno, nevěděl o nich. Kvůli problémům se srdcem však však absolvoval vyšetření na interně a prošel sérií testů, které ukázaly, že jeho ledviny nefungují tak, jak by měly. Pan Pavel byl tedy zařazen do dialyzačního programu.

Nejprve to byla léčba ambulantní, ale po určité době ji musela nahradit léčba dialyzační. Pravidelné návštěvy dialýzy přinesly ovoce a byly tak úspěšné, že se jeho ledviny po roce vrátily takřka do normálu a další dialýza už nebyla nutná. Tento stav trval rok a obrat přišel právě ve chvíli, kdy při chytání ryb na řece Ohři prochladl, dostal oboustranný zápal plic a odvezli ho do nemocnice v Roudnici. Odtud pak byl převezen na oddělení Jednotky intenzivní péče (JIP) nemocnice v Ústí nad Labem. Tam pak strávil tři týdny v umělém spánku a ocitl se opravdu na hraně mezi životem a smrtí. Stav pana Pavla byl velmi vážný a jeho ledviny opět přestaly dobře fungovat a bylo nutné začít s pravidelnou hemodialýzou v nemocnici v Ústí nad Orlicí, na dialyzačním středisku B. Braun.

Životní změna v podobě domácí hemodialýzy

Postupem času mu na oddělení lékařka nabídla možnost peritoneální domácí dialýzy. Pan Pavel si začal shánět všechny informace o možnosti tohoto způsobu domácí dialýzy. Později jej však zavrhl. Obrat nastal ve chvíli, kdy v časopise Dialog našel zmínku o domácí hemodialýze jedné paní z Plzně a začal se o tento způsob dialýzy zajímat. V jeho zájmu ho velice podporovaly některé zdravotní sestry, zvláště pak vrchní sestřička a primář oddělení. A ve chvíli, kdy mu primář sdělil, že firma B. Braun má nový dialyzační přístroj pro domácí hemodialýzu dialýzu Physidia francouzské výroby a že by vyhovoval jako kandidát, začal se tedy okamžitě připravovat na přestup na domácí léčbu. Získával také další poznatky z časopisu Dialog a byl pevně rozhodnut domácí hemodialýzu zvládnout.

Aby vůbec bylo možné tento proces nastartovat, musel si začít osvojovat všechny postupy, po stránce dovedností zvládnutí léčebných manuálů a nastudovat nezbytnou literaturu. Pan Pavel přiznává, že jistá manuální šikovnost a praxe jsou pro úspěch domácí hemodialýzy nezbytné. Přiznává, že přínosem pro něj samotného byla vojna, kde byl zařazen jako zdravotnický instruktor a absolvoval v tomto oboru přípravu v poddůstojnické škole a praxi ve vojenské nemocnici. Tam se třeba pravidelně setkával s odběry krve i s dalšími výkony a návyky, které nyní může „oprášit“.

Technická zručnost je jen otázka cviku

Pan Pavel zdůrazňuje, že zvládnout technické věci kolem domácí dialýzy je jen otázkou cviku, ale například píchání do vlastní žíly opravdu není pro každého. Ani jeho žena zpočátku nesouhlasila s jeho rozhodnutím dialyzovat se v domácím prostředí. Měla strach a nechápala, proč nemůže Pavel docházet na nedaleké středisko. Největší obavu měla z toho, že kdyby nastaly jakékoliv komplikace, nezvládla by se o svého muže postarat. Proto právě manželka ale i jeho mladší dcera podstoupily dvoudenní instruktáž na dialyzačním středisku, kde se pan Pavel právě zacvičoval po dobu jednoho měsíce na přístroji pro domácí hemodialýzu.

Protože jeho celkový zdravotní stav je dost komplikovaný, není prakticky tím nejlepším kandidátem pro transplantaci ledviny, a proto tedy hemodialýza je jediným dostupným způsobem náhrady nefunkčních ledvin. A domácí ošetření je asi proto to nejlepší hlavně z důvodu, že takto prováděná léčba je z hlediska zátěže organismu šetrnější nežli dialýza klasická.

Velké plus – dcera zdravotní sestra

Velké plus je, že jedna z dcer je zdravotní sestra, a další plus je, že jak pan primář, tak paní doktorka mají pochopení pro případy, kdy musí sestra „zaběhnout“. Pro pana Pavla je tak velice uklidňující maximální podpora střediska a rodiny.

Edukace rodiny je důležitá

V současné době je přínosné i to, že Pavlova manželka ví o kladech a výhodách domácího ošetřování a že po vyřešení všech problémů s obývacím prostorem a skladováním se vše zklidní a hektická doba se vrátí „do klidu“. Pan Pavel se bude moci opět věnovat nejen své oblíbené rybařině, ale i ostatním aktivitám, které mu jeho zdravotní stav dovolí, jako třeba četbě, křížovkám, modelařině a dalším činnostem.

Uvědomuje si, že domácí dialýza přináší určitým způsobem svobodu, ale na druhé straně, a to hlavně, musí mít zodpovědnost za všechno, co se týče dodržování potřebných postupů a výkonů. Bez toho by vlastně tato metoda ztrácela svůj význam.

ZDROJ: https://lepsipece.cz/ledviny/domaci-dialyza-znamena-svobodu-a-zodpovednost/

Stanovisko výboru České nefrologické společnosti k očkování proti onemocnění COVID-19

Výbor ČNS podporuje očkování proti onemocnění COVID-19 u nemocných s chronickým onemocněním ledvin, zvláště u nemocných léčených dialyzačními metodami a po transplantaci ledviny. Důvodem je, že nemocní s CKD5 mají horší průběh infekce SARS-CoV-2 ve srovnání s ostatními skupinami, především kvůli přítomným komorbiditám a nutnosti častých návštěv zdravotnických zařízení.

Přestože nemocní s CKD5 nebyli zahrnuti do dosud provedených klinických studií, vzhledem ke zkušenostem s jinými očkováními neexistují důkazy, které by naznačovaly, že by některá z dostupných očkování proti COVID-19 nebyla u této skupiny pacientů bezpečná. Výhody očkování jasně převažují nad jakýmikoli teoretickými riziky, zejména v zemích s vysokou mírou přenosu SARSCoV-2, jakými Česká republika nepochybně je.

V současné době nejsou k dispozici žádné informace o účinnosti různých vakcín proti COVID19 u nemocných s CKD5. Proto při absenci zdravotní kontraindikace doporučujeme, aby vhodní nemocní s CKD5 dostali kteroukoli ze schválených vakcín, pokud jim bude nabídnuta. V současnosti regulačními úřady schvalované mRNA vakcíny od firem Pfizer a Moderna vykazují 94,1-95% účinnost při prevenci infekce COVID-19 u imunokompetentních osob; účinnost vakcín u pacientů starších 65 let se zdá být podobná jako u mladších nemocných. Data naznačují, že v případě vzniku onemocnění po proběhlém očkování je průběh COVID-19 mírný, což ukazuje, že vakcíny jsou také účinné pro prevenci závažných forem onemocnění.

Očkování je doporučeno i u pacientů s CKD5, kteří již onemocnění COVID-19 klinicky prodělali nebo kteří mají přítomné protilátky, protože jsou nadále ve vyšším riziku reinfekce kvůli přítomné poruše imunitního systému.

V případě nemocných s CKD5 se obecně předpokládá horší účinnost vakcinace. Z tohoto důvodu musí nemocní s CKD5 a jejich blízké kontakty i nadále postupovat podle vládních doporučení ke snížení rizika infekce, a to i po provedeném očkování.

Nemocní s CKD5 jsou považováni za nemocné zvlášť ohrožené závažným průběhem nemoci COVID-19 a proto by měli být při vakcinaci upřednostněni. Zdravotníci o ně pečující mají rovněž co nejdříve podstoupit vakcinaci, protože mohou představovat vektor onemocnění. Ministerstvo zdravotnictví ČR přislíbilo očkovat obě výše zmíněné kategorie v první vlně očkování. V případě dětí je třeba zvážit individuální riziko proti přínosu očkování.

Toto stanovisko bude aktualizováno, jakmile budou k dispozici další informace a doporučení.

V Praze 20.12.2020

Za výbor ČNS

Prof. MUDr. Ondřej Viklický, CSc., FERA 1. Místopředseda

Prof. MUDr. Romana Ryšavá, CSc. Předseda

Prof. MUDr. Vladimír Tesař, DrSc, FASN, FERA 2. místopředseda

ZDROJ UVEDENÉHO TEXTU A CELÉ VYJÁDŘENÍ V ORIGINÁLNÍ PODOBĚ NALEZNETE ZDE

Dialýza je pro pacienty se selháním ledvin život zachraňujícím výkonem – neplatí to ovšem úplně všech. U lidí ve vyšším věku s komorbiditami nemusí mít vůbec žádný benefit, naopak s sebou nese neustálou nutnost na dialýzu docházet a pro některé je i velkou zdravotní zátěží. Proto při zvážení prognózy může pacient po diskuzi s lékařem dojít k tomu, že dá raději přednost konzervativní léčbě, která již dnes začíná zahrnovat i paliativní a podpůrnou péči. Hlavní důraz se tu klade na kvalitu života a respektování pacientových přání, což může v některých případech vést dokonce k prodloužení života. Bohužel je dosud v Česku rozhovor nefrologa s pacientem ohledně prognózy výjimkou, takže se mnohdy uchylují k agresivnější léčbě, kterou by si nemocný při znalosti pravděpodobného vývoje nemoci nepřál. Problematice paliativní péče v nefrologii se věnoval přednáškový blok na 38. Kongresu České nefrologické společnosti, který se v on-line podobě konal 7. až 11. prosince.

„Je běžnou klinickou zkušeností nefrologa, že pečuje o stále starší a medicínsky komplikovanou populaci s geriatrickými syndromy. Tato skupina pacientů je ohrožena časným úmrtím nebo výrazným zhoršením funkčního stavu po zahájení dialyzační léčby, jak k tomu máme již poměrně silnou evidenci ve studiích,“ uvádí nefroložka Barbora Szonowská z Interního oddělení Strahov VFN Praha, pod jejímž vedením vznikl na Strahově před několika lety multidisciplinární tým věnující se podpůrné a paliativní péči v nefrologii.

Podle jedné takové studie z roku 2009 publikované v New England Journal of Medicine dochází v průběhu jednoho roku od zahájení dialýzy ke zhoršení stavu a růstu mortality starších pacientů, přičemž průměrný věk byl 73 let. Celé tři čtvrtiny pacientů tak během 12 měsíců zemřely, zatímco funkční stav se podařilo zachovat jen u zhruba jednoho z deseti pacientů. Obecně tak sice platí, že přežití na dialýze je oproti konzervativní léčbě delší, to ovšem u geriatrických pacientů, zvláště těch s komorbiditami, neplatí. Studie z roku 2016 sice prokázala určitý přínos dialýzy i u pacientů po sedmdesátce s komorbiditou, po 80. roce života se ale již benefit vytratil zcela.

Někteří starší pacienti s dalšími zdravotními problémy a selhávajícími ledvinami se tak nefrologů ptají, jak se takto nemocným na dialýze vede a co je čeká, pokud dialýzu nezahájí. Lékař by pochopitelně měl podpořit ty, kteří z ní benefit mít budou, ale také otevřeně říci, pokud je pravděpodobné, že pacient z dialýzy přínos mít nebude. Na základě těchto informací se pak nemocný může rozhodnout, jakému postupu dá přednost.

Nutno zároveň podtrhnout, že konzervativní léčba neznamená, že by pacient byl ponechán nemoci na pospas – jde o aktivní léčbu, kdy se lékaři snaží oddálit další selhávání ledvin, usilují o management symptomů a zvládání komplikací. Terapie probíhá na základě sdíleného rozhodování a nezapomíná se ani na podporu pečujících. Klíčovou roli integrace paliativní a podpůrné péče přitom podtrhl také článek Mezinárodní nefrologické společnosti.

„Cílem je zlepšit kvalitu života pacientů napříč celou, většinou poměrně dlouhou trajektorií chronického onemocnění ledvin. Je to péče, která může být poskytována současně s život prodlužující léčbou, jako je i dialýza nebo transplantace. Měli bychom ji integrovat do péče o pacienty, jak ty s pokročilým onemocněním ledvin v našich ambulancích, tak ty na náhradě funkce ledvin nebo ty, kteří zvolili konzervativní léčbu,“ vysvětluje Barbora Szonowská, která upozorňuje na to, že paliativní péče není zdaleka jen péčí až v závěru života. I když se přitom soustřeďuje na kvalitu života, ve výsledku vede v řadě případů také k jeho prodloužení. „Současný fokus je dostat paliativní a podpůrnou péči i do odborností, jako je nefrologie,“ dodává Szonowská.

Pacienti mívají nerealistická očekávání

Důležitou součástí paliativní péče v nefrologii je odhad prognózy. Její znalost podle australské studie z roku 2012 vedla k tomu, že řada nemocných byla ochotna vyměnit čas dialýzou získaný za větší volnost a fakt, že nemusí trávit tolik času ve zdravotnickém zařízení. Povědomí o prognóze je tak pro pacienta výchozím bodem pro rozhodování o dialýze a dalším postupu – jenže podle Barbory Szonowské byly doposud rozhovory na toto téma v nefrologii vzácností.

„Pacienti mívají nerealistická očekávání ohledně prognózy, a proto se často přiklánějí k agresivnějším terapeutickým postupům. Naši pacienti nepočítají se zhoršováním stavu v průběhu dialyzační léčby a nemívají plán péče pro závěr života. V důsledku toho častěji umírají v prostředí intenzivní péče v rozporu se svými preferencemi,“ konstatuje Barbora Szonowská.

Sem tam se může stát, že pacient svou prognózu znát nechce (podle zahraničních studií jde až o 20 procent lidí), pak je ale na místě, aby lékaři měli k ruce někoho z rodiny, kdo s rozhodováním pomůže. Zároveň je podle profesorky Sylvie Dusilové Sulkové z Hemodialyzačního střediska FN Hradec Králové dobré dát pacientovi najevo, že lékaři jsou tu pro něj, a pokud bude potřebovat pomoc a podporu nebo své rozhodnutí změní, má se na koho obrátit.

Bohužel podobně s neznalostí pacientovy prognózy na tom bývá i jeho rodina. „Pečující rodina bohužel často zůstává v pasivní roli přihlížejícího. Rodinní příslušníci nerozumějí trajektorii chronického selhání ledvin, často se trápí, zažívají bezmoc a zlost. Realita je taková, že většina českých rodin není připravena na rozhovor, který se dotýká konce života jejich blízkých, a iniciativa by měla přijít ze strany lékaře,“ říká k tomu klinická psycholožka na Interním oddělení Strahov VFN Praha Marcela Znojová. Rodina by měla pochopit například to, že kumulace hospitalizací a časté komplikace mohou signalizovat blížící se závěr života, dále vědět, jaký vliv mají invazivní metody na kvalitu života v závěru života, a také jaké jsou možnosti zvládání symptomů.

Rozhovor o plánování péče se mnohdy zbytečně odkládá

Samozřejmě i při určení prognózy zůstává míra nejistoty, jak se bude pacientovi dařit, a proto je zásadní zapojit pacienta a rodinu do rozhodování, co a jak. Zdravotník by si při rozhovoru měl zmapovat vztahy v rodině a udělat si představu, jakou péči mohou blízcí zajistit. Dochází také k plánování péče, při němž se s pacientem a jeho rodinou diskutuje o tom, co si přejí, jaké jsou realistické možnosti léčby a jak tedy dále postupovat, případně co dál při zhoršení stavu. Díky tomu se snižuje riziko akutní hospitalizace v závěru života, zvyšuje se šance na to, že vše proběhne dle pacientova přání, snižuje se úzkost rodiny i nutnost pro zdravotníky dělat složitá rozhodnutí – mají totiž už v ruce návod, co si jak nemocný přeje, i když už v danou chvíli není schopen komunikovat.

„Pokud jde o načasování rozhovoru o plánování budoucí péče s pacientem a jeho rodinou, ideální je, když proběhne už v predialýze, když lékař s pacientem a jeho blízkými mluví o léčebných alternativách. Důležité je, aby toto plánování formou rozhovoru proběhlo po zahájení dialýzy, a to v době, kdy je pacientův stav stabilní a kdy je schopen uvažování a rozhovoru na toto téma. Nejčastěji ale probíhá v situaci, kdy se zdravotní stav pacienta zhoršuje a lékař odpovídá pozitivně na otázku, jestli by ho nepřekvapilo, kdyby pacient do roka zemřel,“ říká Marcela Znojová.

Zároveň je jak na straně zdravotníků, tak pacienta a rodiny řada překážek, které rozhovoru a naplánování péče stojí v cestě. U lékaře může jít o obavu, že rozhovorem vyvolá u pacienta a rodiny úzkost a vezme jim naději. Iluzorně se tak zdravotník domnívá, že tímto postupem nemocného chrání. Někteří lékaři také mohou mít pocit, že rozhovor na toto téma nepatří k jejich roli, nemají v něm zkušenost a obávají se ho.

„Realitou také je, že se během dlouhých měsíců, které pacient stráví na dialýze, vytvoří blízké vztahy, které pak mohou být překážkou komunikace na dané téma. Nelze opomenout ani zaujetí medicínskými technologiemi a výsledky, které pak brání tomu, aby lékař pacienta chápal celistvě a holisticky nahlížel na jeho priority týkající se závěru života. V neposlední řadě může být překážkou podstata samotné dialýzy jako život udržující léčby,“ vypočítává Marcela Znojová.

Jenže pokud k rozhovoru nedojde, má to celou řadu negativních následků. „Pokud chybí rozhovor s rodinou o péči v závěru života, dochází k tomu, že bude smrt dále popírána a ignorována, pacientovy potřeby týkající se závěru života zůstanou nevysloveny, nekomunikace bude pokračovat a negativně ovlivňovat vztahy zdravotníků s pacientem i vztahy uvnitř rodiny. Rodina zůstane izolovaná ve své pečovatelské roli a lékař nakonec přijde o satisfakci z dobře ukončeného příběhu,“ podtrhává Znojová.

Covid-19 podtrhl důležitost paliativní péče

Důležitost paliativní péče i v nefrologii nyní podtrhl covid-19 (tomu, že v minulosti mnohdy ze strany zdravotníků docházelo ke zpochybňování role a důležitosti paliativního týmu v nemocnici, jsme se věnovali zde). Pacienti s covidem jsou totiž ohroženi akutní nefropatií, a na druhou stranu pacienti po transplantaci ledviny nebo na dialýze jsou více ohroženi covidem. Vzhledem k tomu, že lidé se závažnými komorbiditami se v době vytížení zdravotnických zařízení nemusí stát kandidáty na intenzivní péči, hraje zásadní roli právě plánování péče – včetně zvážení, jak postupovat pro případ nákazy – a také management symptomů v závěru života.

Na druhou stranu ovšem covid-19 ztížil společné rozhodování, které je důležitou součástí paliativní péče. Rozhovory se totiž provádějí na dálku, případně v ochranných pomůckách a s odstupy, a v důsledku celé situace se objevují obavy ze snížení autonomie nemocných a paternalismu zdravotníků hlavně u lidí se sníženou rozhodovací kapacitou.

„V zahraničí se už rozbíhá trénink personálu a podporu tzv. Virtual Shared Decision Making. Důležitá část také je provádět pacienty tím, čemu se říká infodemic, což je panika týkající se přívalu informací o covid-19. Když pacienty tímto provázíme, snižujeme tím úzkost z nemoci,“ podtrhává Barbora Szonowská.

ZDROJ článku – Zdravotnický deník: ZDE

Příjemné prožití svátků vánočních a do nového roku hlavně pevné zdraví přeje všem Rekreační dialýza.

Pan Henning Sondergaard žije v Kodani, je mu 51 let a celý život je na invalidním vozíku, přesto vždy sportoval a žil velmi aktivně. Nyní se ale musí kvůli selhání ledvin dialyzovat. Protože je zvyklý na svobodný život a umí se o sebe postarat, rozhodl se využívat pro dialyzování domácí hemodialýzu NxStage. Na rozdíl od České republiky, kde je tento dialyzační přístroj relativně čerstvou novinkou, je ve světě využíván řadou pacientů. V Dánsku, odkud pan Sondergaard pochází, má domácí hemodialýzu kolem 5 % dialyzovaných a toto číslo stále stoupá.

Pan Sondergaard pracuje pro Nyreforeningen (Danish Kidney Association), což je dánská pacientská asociace a zájmová organizace, jejímž cílem je starat se o zájmy pacientů s onemocněním ledvin a urinálního traktu, jejich příbuzných a podporovatelů. Byla založena v roce 1975 a dnes sdružuje přibližně 5500 členů.

Jak dlouho trpíte onemocněním ledvin? Odkdy jste na kolečkovém křesle?

Na kolečkovém křesle jsem po celý život. Během života jsem měl mnoho infekcí a moje ledviny pomalu přestávaly fungovat, takže když mi bylo 45 let, musel jsem zahájit dialýzu. Dialyzován jsem nyní pět let, přičemž NxStage jsem začal používat před čtyřmi a půl roky.

Jak probíhá vaše léčba s NxStage – jak často, jak dlouho?

V tuto chvíli provádím léčbu pětkrát týdně po dobu pěti hodin a to v noci, dříve to bylo po dobu osmi hodin každou druhou noc. Pravděpodobně si budu režim opět měnit v závislosti na tom, jak si uspořádám ostatní životní aktivity. Pro volbu dialyzačního režimu používám podpůrný program „Dosing calculator“ NxStage, který pomůže určit správný režim léčby, aby pacient získal z léčby maximum.

Můžete porovnat domácí hemodialýzu s klasickou hemodialýzou nebo peritoneální dialýzou?

Peritoneální dialýzu jsem nikdy neprováděl. Při srovnání s klasickou hemodialýzou třikrát týdně je to jako noc a den. Zotavování po dialýze doma mi zabere nula minut a na tomto přístroji jsem se také nikdy nesetkal s poklesem tlaku. Pokles tlaku – hypotenzi – jsem zažil pouze v nemocnici s tradičním přístrojem.

Přístroj NxStage je vhodný i na cestování, využíváte toho?

Ano, když chci vidět svou rodinu, která žije ve Spojených státech, kam za nimi každoročně na tři  až čtyři měsíce jezdím, nebo jedu za přáteli, přístroj si beru s sebou. Cestuji pětkrát až šestkrát ročně. Vloni jsem byl se svým přístrojem ve Švédsku, Norsku, Německu, Španělsku, Polsku a ve Spojených státech.

Jaký je váš život s NxStage?

Příliš se neliší od mého života před dialýzou kromě toho, že trávím 25 hodin týdně prováděním léčby. Ale většina tohoto času uběhne, zatímco spím.

Jaké jsou vaše koníčky?

Ve skutečnosti nemám na koníčky mnoho času. Ve volném čase píši o chronické nemoci a invaliditě. Také trávím čas v přírodě, navštěvuji přátele, v létě jezdím na plachetnici.

Co byste vzkázal pacientům, kteří se zajímají o přístroj NxStage pro dialýzu?

Chcete se cítit na dialýze dobře? Chcete trávit čas doma spíše než v nemocnici? Chcete svobodu? Chcete získat svůj život zpět? Chcete cestovat? Chcete být více času s rodinou a přáteli? Chcete žít déle a zdravější život? Jestliže si odpovíte ANO alespoň na jednu z těchto otázek, je NxStage něčím, o čem byste měli uvažovat.

Jana Ptáčková

Přístroj NxStage je dostupný také v České republice. Pokud by měl kterýkoliv z pacientů zájem o léčbu s tímto přístrojem, měl by se na tuto možnost informovat u svého ošetřujícího lékaře, informace o přístroji NxStage lze najít také na webu firmy BioNEXT www.bionext.cz.