V České republice se nachází více než 110 dialyzačních středisek, které poskytují život zachraňující léčbu hemodialýzou tisícům pacientů, kterým selhaly ledviny. Přibývá ale pacientů, kteří se dialyzují doma a na dialyzační středisko dojíždí pouze jednou měsíčně na pravidelné kontroly.
Paní Šárka z vesničky nedaleko Valašského Meziříčí patří mezi ně. Zároveň byla jednou z prvních českých pacientek, které se rozhodly podstupovat hemodialyzační léčbu doma. Již od malička se léčila s vrozenou poruchou ledvin a byla pod kontrolou nefrologů. Vše spělo k tomu, že jednoho dne podstoupí transplantaci ledviny. Stalo se tak v jejích 34 letech. Paní Šárka absolvovala takzvanou preemptivní transplantaci. To znamená, že jí byla transplantována nová ledvina ještě dříve, než došlo na dialyzační léčbu. „Ledvinu k transplantaci mi nabídla maminka i tatínek, ale ani jeden z nich nebyl ze zdravotních důvodů vhodným dárcem. Nakonec mi ledvinu darovala má sestra,“ vzpomíná paní Šárka. Bohužel transplantace nedopadla dobře a na základě pooperačních komplikací musela být převedena na nemocniční hemodialýzu.
Náročné období mi pomohla překonat domácí hemodialýza
Neúspěšná transplantace a následné zdravotní potíže vzaly paní Šárce práci a ocitla se v invalidním důchodě. Začala dojíždět třikrát týdně do dialyzačního střediska. Bylo to pro ni traumatizující. „Necítila jsem se v nemocničním prostředí se stěžujícími si pacienty kolem sebe dobře. Navíc to velmi špatně nesl můj syn, který často plakal, když jsem odjížděla večer na šest hodin z domu. Nechápal, co se to děje a proč. Bylo to náročné období,“ svěřuje se paní Šárka. Naštěstí zde byla rodina, která vždy stála a stojí při ní, a i v této těžké době pro ni byla velkou oporou. Motivovala ji, aby se léčila doma. Na radu lékařky na dialyzačním středisku absolvovala úvodní seminář a poté dvoutýdenní zaškolení pro domácí hemodialýzu.
Stala jsem se paní svého času
Při tomto způsobu léčby se pacienti dialyzují pětkrát až sedmkrát týdně, přičemž jedna procedura trvá dvě až tři hodiny. „Potřebovala jsem se dostat do psychické pohody, a to mi umožnila právě domácí hemodialýza. Terapii jsem podstupovala většinou přes den. Ale skvělé je, že jsem se mohla dialyzovat také když se mi to zrovna časově hodilo – někdy ráno, někdy přes den, jindy večer. Prostě zrovna tak, jak to pro mě a mou rodinu bylo výhodné. Stala jsem se paní svého času a získala prostor věnovat se své rodině,“ říká paní Šárka, která si doma pro svou léčbu vyhradila samostatný pokoj, který se stal takovým jejím královstvím.
„Napoprvé to možná vypadá složitě, ale s přístrojem jsem se sžila velmi rychle. Ze začátku z něj měli doma všichni strach, brzy si však zvykli, a i syn mi občas pomáhal s ukončením terapie. Se zaváděním jehel do šantu na ruce mi pomáhala maminka a někdy i manžel.A dokonce jsem s domácí hemodialýzou i cestovala,“ vypráví paní Šárka.
Moje druhá šance
Na domácí hemodialýze strávila paní Šárka jeden rok a pacientům, kterým selhaly ledviny vzkazuje, že se nemají ničeho bát. Zavádění jehel ji naučili na dialyzačním středisku, s hemodialyzačním přístrojem si po zaškolení poradí každý člověk a jen je důležité mít doma nebo alespoň nablízku někoho, kdo bude k dispozici a pomůže v případě potřeby. „Domácí hemodialýzu jsem vzala jako součást svého života. Kdyby nedošlo k druhé transplantaci, byla bych na ní možná dodnes. Jsem moc ráda, že jsem tenkrát do toho šla,“ dodává osmatřicetiletá paní Šárka, která nyní spokojeně žije s transplantovanou ledvinou od maminky svého muže, cítí se zdravá, věnuje se rodině, háčkování a dlouhým procházkám do přírody.
Zařaďte do svého každodenního programu siestu během horkých odpoledních hodin. Svým aktivitám se věnujte ráno a za dlouhých večerů.
Chraňte se před přímým sluncem!
Noste oblečení, které dobře zakrývá tělo, jako jsou například volná trika a tuniky s dlouhým rukávem. Než si nanesete ochranný krém, ujistěte se, že veškerá místa vpichů jsou řádně zahojena.
Snažte se potit co nejméně!
Vzhledem k tomu, že jako dialyzovaný pacient smíte vypít jen omezené množství, může dojít k oběhovým problémům v okamžiku, kdy začnete ztrácet tekutiny přes kůži. Je proto lepší trávit léto v destinacích s mírnými teplotami.
A když dostanu žízeň?
I za horkých dnů zůstává pravidlo neměnné: rozdělte si příjem povoleného množství tekutin do celého dne. Vyhýbejte se ostrým a příliš kořeněným jídlům a nezapomínejte, že například polévka již obsahuje velké množství tekutiny. Ledové kostky, bonbóny a žvýkačky jsou dobrými pomocníky, jak zahnat pocit žízně.
Osvěžte se plaváním!
Pokud se vám AV fistule již zahojila a nemáte jiné nezhojené rány, můžete se zcela běžně sprchovat a rovněž plavat v moři nebo jezeře. Ovšem než se ponoříte do vody, pro jistotu se znovu poraďte se svým lékařem.
Nejčastější dotazy dialyzovaných pacientů
Co se stane, když vynechám celou jednu dialýzu?
Dialýza by se vynechat neměla. Nezapomínejte, že těch pár hodin týdně, během kterých je vám pročištěna krev, dokáže nahradit nepřetržitou práci zdravých ledvin pouze do určité míry. V případě, že se na dialýzu nedostavíte, hrozí riziko potenciálně životu nebezpečných oběhových problémů, poruch srdečního rytmu nebo plicního edému. Pokud je pro vás obtížné se na dialýzu dostavit, co nejdříve se spojte se svou nefrologickou ambulancí a okamžitě si domluvte náhradní termín. Dialýza by se měla vždy dodržovat dle harmonogramu, a to i tehdy, máte-li chřipku či jiné zdravotní obtíže vyžadující upoutání na lůžko. Váš lékař vás může v případě nutnosti poslat na dialýzu do nemocnice. A pokud jste se již začali cítit špatně po vynechané dialýze, ihned volejte sanitku!
Jak moc je pravděpodobné, že moje děti budou též potřebovat dialýzu?
Zde hodně záleží na tom, jaká nemoc tento stav způsobí. Jestliže trpíte dědičným onemocněním ledvin, je riziko, že by jej vaše děti mohly mít také. To se týká například polycystické choroby ledvin. Další příčiny, jako třeba vysoký krevní tlak nebo diabetes, jsou rovněž částečně dědičné, ale v medicíně se postupně objevují stále lepší a lepší způsoby, jak je stabilizovat, a často tím umožní pacientům vyhnout se nutnosti dialýzy.
Proč mě během dialýzy svědí kůže, zatímco pacient vedle mě žádné svědění nepociťuje?
Svědění se objevuje příležitostně, ale ne často. Může mít celou škálu příčin, jako je například lokální podráždění kůže nebo špatná dialýza. Dělo by se tak v případě, kdy nejsou náležitě odváděny toxiny. Promluvte si o tom se svým nefrologem. Ten zkontroluje, zda není problém s funkčností vašeho cévního přístupu nebo v nedostatečné dávce dialýzy.
Proč nemohu během dialýzy vstát?
Tělo se dokáže nejlépe vypořádat s výzvou, jakou dialýza představuje, vleže nebo vsedě. Koneckonců, určité množství vaší krve je během celé procedury mimo vaše tělo a nepodílí se tak na okysličování vašich tkání. Z toho důvodu musí vaše srdce v průběhu dialýzy mnohem více pumpovat, což zatěžuje váš oběhový systém. Chcete-li se hýbat, můžete během hemodialýzy vyzkoušet pár lehkých tělesných cviků.
Family enjoying vacations in Italy. Father and kids are standing on a pier in Riva del Garda and cheering to the camera. Behind them there is magnificent view of Lake Garda surrounded by the Alps.
Nikon D850
V dnešní době si víc než kdy jindy uvědomujeme, jaké je to štěstí mít možnost vyrazit na dovolenou načerpat síly. Současná pandemická situace zatím cestování příliš nepřeje, pravidla se ale pomalu rozvolňují, očkovaných přibývá a my věříme, že lepší „cestovatelské“ zítřky jsou už za dveřmi, a to i pro dialyzované pacienty, pro které prázdniny mimo domov mohou představovat výzvu. Stačí se jen trochu připravit, třeba s pomocí společnosti B. Braun.
Cestování dialyzovaných pacientů sice vyžaduje více plánování, ale není nemožné. Společnost B. Braun Avitum nabízí všem dialyzovaným pacientům možnost využít programu prázdninových dialýz. Pomáháme takto už mnoho let, hodně míst máme ověřených a pacienti se do nich pravidelně vracejí. Není tedy čeho se bát.
Nemusíte hned za hranice
Pokud máte obavy cestovat do zahraničí, klidně začněte poblíž českých luhů a hájů, síť dialyzačních center v České republice nebo na Slovensku je široká. Například poblíž dialýzy v Uherském Brodě se nacházejí Luhačovice, krásné lázeňské město, kde procedury přizpůsobují dialyzační léčbě. A až se trochu „oťukáte“, můžete se odvážit i na delší cestu. Pokud si nejste jistí, kam vlastně vyrazit, inspirujte se naším časopisem. V rubrikách „Cestujeme u nás“ a „Cestujeme za hranice“ najdete tipy na výlety v blízkosti dialyzačních středisek. V tomto čísle zatím startujeme pozvolna. Čeští čtenáři si mohou naplánovat výlet do Bratislavy, slovenští zase do českých Beskyd. S každým dalším vydáním ale budeme pozvolna objevovat vzdálenější a vzdálenější kraje. Autor zmíněných rubrik se kdysi na dialýze nebál vydat až do Japonska, má tedy zkušeností na rozdávání a jistě vás jeho články inspirují.
Důležité informace
Ne každá dialýza přijímá prázdninové pacienty a ne každá má v požadovaném termínu volnou kapacitu. Doporučujeme nehradit samotný pobyt dříve, než bude dialyzační ošetření potvrzené.
V rámci Evropské unie je mnoho středisek, která akceptují kartu evropského pojištění EHIC, nicméně to není podmínkou. Pokud středisko kartu EHIC přijímá, stačí zaslat její sken a ve většině případů není potřeba hradit jakékoliv další poplatky. I v rámci EU však existují střediska, která kartu neakceptují, a pacient si musí léčbu uhradit a následně žádat kompenzaci u své zdravotní pojišťovny stejně tak jako u středisek mimo EU. Pojišťovna také nemusí uhradit celou částku za ošetření. Ve většině případů uhradí jen část, která se rovná nákladům na dialyzační ošetření v České republice nebo na Slovensku. Před cestou je proto dobré si úhradu u pojišťovny předem ověřit.
Pokud je pro vás problém dopravovat se na dialýzy, zvolte Českou republiku nebo Slovensko. Pokud si v těchto destinacích vyberete dialýzu, která je nejblíže vašemu místu pobytu, není většinou žádný problém zajistit dopravu na dialýzu a zpět sanitním vozem. V případě ostatních míst, například Chorvatska, Španělska apod., musíte počítat s tím, že zajištění dopravy bude na vás.
Prázdninovou dialýzu je potřeba zajišťovat s dostatečným předstihem. Je mnoho dialyzačních středisek, zejména v oblíbené destinaci Chorvatsko, která mají omezenou kapacitu, a pokud není místo rezervováno včas, pacienty odmítají. Pokud má pacient zájem o vycestování do turisticky značně vytížené destinace, doporučujeme rezervovat ošetření i několik měsíců předem.
Pacienti cizích středisek cestující na dialyzační střediska v rámci skupiny B. Braun Avitum CZ/SK bez karty EHIC hradí v hotovosti jednotnou cenu, která je 5 250 Kč / 210 EUR (HD) a 6 250 Kč / 250 EUR (HDF) za každé ošetření.
S ohledem na vývoj pandemické situace mohou v různých destinacích platit různá nařízení ohledně vstupu do země a podstoupení dialyzační léčby. Různá opatření mohou mít i jednotlivá dialyzační střediska. Toto se týká i středisek v síti skupiny B. Braun Avitum CZ/SK.
Jak zajištění prázdninové dialýzy funguje?
V rámci programu pomáháme zajistit pouze samotnou dialýzu, ostatní náležitosti si pacienti vybírají a zajišťují sami.
Ověřte si aktuálně platná pravidla cestování a zajištění dialýz s ohledem na pandemii covidu-19.
Ujasněte si, jakou variantu cestování preferujete – autem nebo letadlem – a vyberte si destinaci, která vás láká.
Připravte si orientační termíny dovolené a informaci o tom, jak často na dialýzu docházíte.
Kontaktujte koordinátora prázdninových dialýz.
Koordinátor prázdninových dialýz vám doporučí, případně vyhledá vhodné dialyzační středisko. Nemusí se nutně jednat o dialyzační středisko skupiny B. Braun Avitum.
Ve chvíli, kdy vybraná dialýza potvrdí možnost prázdninového pobytu, začneme připravovat zdravotnickou dokumentaci. Někdy je dokumentace potřebná jako součást poptávky.
Jakmile je vše odevzdané a potvrzené, koordinátor pacienta informuje a případně s ním dořeší všechny další záležitosti.
Pro více informací o prázdninových dialýzách klikněte ZDE.
Zajišťování prázdninových dialýz se věnuji od svého nástupu do společnosti B. Braun Avitum, tedy už více než sedm let. Za tu dobu jsem pomohla hodně lidem, kteří třeba vůbec nevěděli, že vycestovat mohou nebo z toho měli obavy. Vždy se vrátili spokojení a nadšení a taková zpětná vazba je pro mě tou největší odměnou. Ráda pomohu i vám. Nebojte se a užijte si dovolenou ať už sami, nebo s rodinou.
Beautiful old harbor with wooden fishing boat in Cefalu, Sicily, Italy.
Možnost spojit dialyzační léčbu s příjemnou dovolenou…to vše díky letitým zkušenostem hemodialyzačních středisk dr. Mucaria v krásné přírodě západní Sicílie, ve městě Trapani. Nabízí se zde různé možnosti pobytu, léčby, zábavy i oddechu. Střediska jsou ideálním místem pro dovolenkové pobyty s dialýzou a nabízí pro dialyzované kompletní balíček služeb.
HDS dr. Mucaria a kvalifikovaný personál Vám rádi pomohou zorganizovat dovolenou pro hemodialyzované pacienty na Sicílii a zajistí pro vás celkový servis.
Od nepaměti, je Sicílie vyhledávanou destinací pro turisty, nejen díky průzračně tyrkysovému moři, bohaté kulturní tradici a samozřejmě také pro vynikající italskou kuchyni. Hemodialyzační střediska dr. Mucaria se nacházejí v blízkosti různých turisticky vábivých lokalit: Pantelleria Souostroví Egadi, přírodní jeskyně, Agrigento a Valle dei Templi nebo středověké městečko na hoře Erice.
Veškeré informace (v českém jazyce) naleznete na webových stránkách: ZDE
Lidé s onemocněním ledvin patří k těm, na které nejsou nyní nejvíce upřena světla mediálních reflektorů. O to víc se k nim ale kvůli onemocnění covid-19 upírá pozornost medicínská. Koronavirus je pro nefrologii bezpochyby velkou výzvou. Na konci první vlny pandemie letos na jaře nahradila při pravidelné výměně dosavadního předsedu České nefrologické společnosti profesora Vladimíra Tesaře profesorka Romana Ryšavá. S oběma uznávanými nefrology jsme se bavili jak o pandemii, tak o budoucnosti české i světové nefrologie. A oba se shodli na jednom: Na české nefrology jsou pyšní.
Epidemie koronaviru zasáhla nějakým způsobem každého z nás. Jak byste popsali současnou situaci z pohledu péče o jednu z nejvíce ohrožených skupin pacientů?
Romana Ryšavá (RR): Přesně jak jste řekla, tato situace zasáhla každého jinak. Dnešní dobu bych charakterizovala jako atypickou. Jsem vedoucí covidového oddělení, takže jsem tomu byla exponována poměrně intenzivně. Je třeba opravdu konstatovat, že covid není chřipka, ale mnohem závažnější a zákeřnější onemocnění. Zkouší nás všechny a vnáší nejistotu. Nevíme, jak se toto onemocnění bude chovat dál. Poměrně veliký problém je také sociální izolace. Ta může pacienty a nás všechny uvést do nepříliš dobrého psychického rozpoložení.
Vladimír Tesař (VT): Souhlasím. U nás na klinice jsme měli minimální počet našich nefrologických infikovaných pacientů, což bylo velké štěstí. Celkem jich nebylo více než pět, takže to neznamenalo žádnou velkou zátěž ani organizační problém. Nicméně jedno z lůžkových oddělení naší kliniky je vyhrazeno pro covidové pacienty, takže i když jsme primárně nefrologové, už sedmý týden se staráme o pacienty s covidovou pneumonií, kteří k nám přišli cestou centrálního příjmu. Musím říct, že náš personál se toho ujal velice dobře a velice aktivně, za což mu děkuji.
RR: Ano, rok 2020 byl hodně jiný. Jsem pyšná na nefrology, jak tuto situaci zvládli. Chtěla bych všem poděkovat za jejich práci.
Změnila epidemie koronaviru pohled na váš obor?
VT: Covidová pandemie je určitě výzvou. Je to něco zcela nového, musíme se jinak chovat ke každému jednotlivému pacientovi. Covid-19 není kalamita, která za pár dní odejde. Bude tady s námi ještě dlouho a je nutné se s ním naučit nějakým způsobem žít. Zvyknout si, že covidoví pacienti prostě budou a že někteří z nich budou potřebovat hemodialýzu. Všechno se musí nastavit tak, abychom s nimi pracovali, a ne abychom se jim vyhýbali.
RR: Určitým způsobem ano. Potvrdilo se, že nefrologičtí pacienti, zejména ti dialyzovaní, stůňou hůře než běžná populace. Na tento fakt jsme byli připraveni. Myslím si, že je to i určitá zkouška do budoucna, protože se asi nepotýkáme s poslední epidemií, která lidstvo postihla. Ta nynější nám přesně ukázala, kde máme mezery a prostor pro zlepšení.
Přesuňme se od covidu k české nefrologii. Jedním z markantních rozdílů proti západnímu světu je fakt, že máme mnohem méně pacientů na domácí hemodialýze. Proč?
VT: Těch důvodů je několik. Uvedl bych například velikost České republiky a dostupnost a dosažitelnost standardní hemodialýzy. Když žijete ve velké zemi, jako je například Austrálie nebo Kanada, a na nejbližší středisko to máte 200 kilometrů, je vaše motivace vyhnout se cestám na středisko velká. Ve chvíli, kdy máte nejbližší středisko 20 kilometrů, jak je to standardně v Česku, spousta pacientů raději vyrazí tam. V České republice se sešla řada důvodů, pro které nikdy nebude projekt domácí dialýzy tak úspěšný jako v jiných zemích. Nicméně stojí za to stále o tom s pacienty mluvit.
RR: Domácí hemodialýza ze začátku narážela na spoustu technických problémů, které se ale v současné době podařilo překonat. To je něco, co mě těší. Koneckonců jsme byli jednou z předních evropských zemí, ve které tato metoda získala plnou úhradu zdravotními pojišťovnami a kde se začala pacientům nabízet. A i přes počáteční porodní bolesti si myslím, že se teď stává velmi pozitivním trendem. Aktuálně máme na domácí dialýze kolem padesáti pacientů. Rozrůstá se i počet poskytovatelů domácí hemodialýzy. Myslím si, že i když na tom ve srovnání s velkými zeměmi nejsme tak dobře, přesto se jedná o velmi dobrou aktivitu, která přispěje ke zvýšení kvality života pacientů.
Paní profesorko, v roce 2018 jste uvedla, že počty pacientů zařazených na čekací listinu na transplantaci se pohybují mezi sedmi a osmi procenty. Vaší představou tenkrát bylo počet zdvojnásobit. Jak se procenta pohybují nyní?
RR: Procenta se bohužel moc nezvýšila. V současné době se pohybujeme kolem devíti až deseti procent. Průměr vychází samozřejmě o něco vyšší, a to dvanáct až třináct procent, ale je to dáno tím, že několik málo pracovišť má zařazený výrazně vyšší podíl nemocných než ostatní pracoviště. I když je tu velká snaha o zlepšení, obávám se, že určitě jsme se na medián patnácti procent nedostali.
Čím to je?
VT: Dostali jsme se do podobné situace jako západní Evropa nebo Spojené státy. Během posledních třiceti let u nás výrazně stoupl průměrný věk dialyzovaných pacientů, který je dnes kolem sedmdesáti let. Myslím si, že cílová hodnota se může pohybovat někde na hranici patnácti, maximálně dvaceti procent.
RR: Ano, populace stárne, takže ne úplně všichni pacienti mohou být úspěšně transplantováni. Další věcí, která hraje roli, je, že se do určité míry mění i metodika, podle níž se počty vyhodnocují. Obecně si ale myslím, že nefrologové se díky bonifikaci snaží přehodnocovat pacienty, na čekací listinu je zařazovat více a že se do budoucna procenta zvýší. V současné době ale asi není hranice patnácti procent úplně reálná.
Systém bonifikace, který byl zavedený před pár lety, kdy jsou dialyzační střediska finančně motivována k větší aktivitě, tedy funguje?
VT: Určitě. Významným způsobem se zvýšila informovanost o tom, jak to s dialyzovanými pacienty vypadá. Bonifikace má tu výhodu, že jsou všichni velmi motivováni, aby se snažili parametry zlepšit. Čísla jsou realistická a myslím, že pro většinu center dosažitelná.
RR: Přesně tak. Všichni nefrologové například vědí, že jedním z kritérií je alespoň sedm procent pacientů zařazených na waiting listu. Ukazuje se, že naprostá většina dialyzačních středisek toto kritérium splnila. Dokonce jsou střediska, která mají třeba i třicet procent, což je skvělé. Do budoucna bychom se rádi znovu zamysleli nad bonifikačními kritérii, protože podle mého názoru to je jeden z velmi účinných nástrojů, jak můžeme dosáhnout zvýšení a zlepšení péče o nemocné.
Před dvěma lety jste, paní profesorko, mluvila také o tom, že jsme limitováni počtem vhodných dárců, a to živých i kadaverózních. Změnila se situace během posledních dvou let?
RR: Situace je pořád stejná. Ukazuje se, že zvýšení počtu živých dárců je alfou a omegou. Tady máme na rozdíl od jiných zemí velkou rezervu. Pokud zvýšíme počet transplantací od živých dárců, do určité míry tak vyřešíme i nedostatek dárců kadaverózních.
Pomohly by situaci například kampaně typu Láska prochází ledvinou?
RR: Určitě ano. V roce 2001, kdy kampaň Transplantačního centra Institutu klinické a experimentální medicíny proběhla, se zvýšil počet živých dárců dvojnásobně, ze čtyřiceti až na osmdesát.
VT: Souhlasím. Program Láska prochází ledvinou je velmi úspěšný. Úspěchem posledních deseti let je rozvoj programu zaměřujícího se na živé dárce, které se pro mladší pacienty snažíme velmi preferovat. V IKEMu organizují také program od živého dárce nepříbuzného či spolupracují s rakouskými transplantology a organizují současné řetězové transplantace několika dvojic pacientů, což umožnuje alokovat každému pacientovi tu nejlepší možnou ledvinu. Tyto věci před dvaceti lety nebyly možné, a dnes jsou funkční a mají velmi dobré výsledky.
Jaké výzvy čekají svět v oblasti nefrologie v následujících letech a desetiletích?
VT: Myslím si, že můžeme čekat velký pokrok v lepší diagnostice a léčbě nemocí ledvin. Časná a přesná diagnostika těchto onemocnění umožňuje čím dál častěji cílenou léčbu, která zpomaluje vývoj chronického selhání ledvin, nebo mu dokonce brání. Každý rok, který pacient prožije bez renálního selhání, je pro něj přínosem.
RR: Cestou budoucnosti by mohla být např. genová terapie. Na zvážení je také otázka léčby kmenovými buňkami, které by pomohly z hlediska reparace nebo obnovy renálního parenchymu. Touto věcí se nějakým způsobem, doufejme, budeme zabývat. Dovedu si představit, že ať už to bude otázka kmenových buněk nebo nějaké podobné terapie, budeme schopni zajistit způsob, jak renálnímu selhání zabránit, pokud tedy nemocný přijde včas. Naším mottem by mělo být, že nejlépe léčený pacient je takový, který k dialýze nedospěje. Ale nemělo by to být za každou cenu…
Prof. MUDr. Romana Ryšavá, CSc. V roce 1992 absolvovala 1. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy. Hned po promoci pracovala necelý rok na onkologickém oddělení Thomayerovy nemocnice. Poté přešla do Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, kde na Klinice nefrologie 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze pracuje dodnes, a to ve funkci vedoucí lékařky oddělení, a je zástupkyní přednosty pro zdravotnickou činnost. V roce 2005 se stala docentkou a v roce 2013 byla jmenována profesorkou 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy pro obor vnitřní lékařství. Významným způsobem se podílí i na postgraduální výuce v oboru nefrologie. Intenzivně se věnuje problematice postižení ledvin, aktivně publikuje řadu prací a má za sebou nespočet přednášek věnovaných tomuto tématu. Je autorkou a spoluautorkou mnoha prací a přehledových článků, z nichž velká část byla publikována v uznávaných odborných zahraničních periodicích. Je předsedkyní České nefrologické společnosti, předsedkyní redakční rady časopisu Postgraduální nefrologie a členkou redakční rady několika dalších odborných časopisů. Je aktivní členkou ISN, ERA-EDTA a ISA (International Society of Amyloidosis).
Prof. MUDr. Vladimír Tesař, DrSc., MBA, ERA, FASN Profesor vnitřních nemocí na Univerzitě Karlově. Vystudoval 1. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy a dále pokračoval ve studiu MBA na Prague International Business School. Za svoji dosavadní praxi působil mimo jiné jako proděkan 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy pro vědu a také zastával funkci zástupce přednosty I. interní kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. V roce 2003 se stal přednostou Kliniky nefrologie 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Za jeho prací stojí také bohatá publikační a editorská činnost. Je autorem či spoluautorem více než 400 původních publikací. Stal se členem řady významných domácích i zahraničních organizací a společností, například je členem výboru Mezinárodní nefrologické společnosti (ISN), členem Americké nefrologické společnosti (ASN), předsedou výboru Immunonephrology Working Group ERA – EDTA a byl i prezidentem Mezinárodní společnosti pro očišťování krve. Je organizátorem 37. kongresu ČNS a 2. místopředsedou České nefrologické společnosti.
Původně byl optimistický a pozitivně naladěný Pavel Mikš řidičem z povolání. Jezdil kamionem a po několika letech přesedlal na autobus. Dnes je kvůli onemocnění ledvin a cukrovce, která vše odstartovala, v plném invalidním důchodu. Věnuje se rodině, domu, zahrádce a užívá si života bez dialýzy, protože byl v loňském roce úspěšně transplantován.
Šestapadesátiletý Pavel pochází z Lovosic, kde žije v domku spolu se svojí ženou a jedním z dětí – synem, který už má vlastní rodinu a z pana Mikše stihl udělat i dědečka. Nyní se těší na další přírůstek do rodiny a bude mít vnoučata dvě.
Při pomoci kolegyni sám zjistil svoji diagnózu
Od roku 1998 měl Pavel diagnostikovánu cukrovku, o níž se dozvěděl poněkud kuriózním způsobem. Měl sice určité příznaky, jako je intenzivní pocit žízně a časté močení, ale nevěnoval tomu až tolik pozornosti. Jeho tehdejší kolegyni v kanceláři se udělalo zle, a tak jí Pavel nabídl, že s ní zajede na vyšetření. Sám si také nechal nabrat krev a z výsledků už byla diagnóza cukrovky jasná.
Když začnou ledviny odcházet
V roce 2013 ale začal mít velké potíže s očima, byla mu změněna medikace, a to pan Mikš považuje za počátek problémů s ledvinami. Do té doby se živil jako řidič kamionu, ale protože jeho práce vyžadovala příliš času, energie, a hlavně pobýval též mimo republiku, musel ji kvůli zdravotnímu stavu změnit. Začal proto jezdit jako šofér autobusu, ale poté, co se u něj projevily i komplikace s ledvinami, musel zanechat i této práce a stal se z něj invalidní důchodce.
V roce 2018 došlo u Pavla k chronickému selhání ledvin a byl nucen nastoupit na peritoneální dialýzu. Je to typ dialýzy, jejímž základem je čisticí roztok, který je napuštěn v břišní dutině. Do té je zaveden peritoneální katétr. Nejprve navštěvoval dialýzu v Litoměřicích, a jak říká, snažil se dodržovat pitný režim tak, aby ho dialýza nevyčerpávala. Zpočátku ani neměl potíže s močením, jen škodliviny neodcházely z těla, ale zůstávaly v něm.
Domácí dialýza ušetří čas a umožní opětovné nabytí svobody
Po čase byla Pavlovi nabídnuta možnost dialyzovat se sám doma. Pavel o této variantě dostatečně přemýšlel a nakonec si ji zvolil. Hlavní motivací bylo bezpochyby domácí pohodlí, ale také úspora času. Sám popisuje, že celý proces vždy zabral několik zbytečných hodin navíc, kdy čekal na sanitku, pak trávil čas na dialýze, poté zase čekal na sanitku a takto se vše opakovalo i několikrát týdně.
Domácí dialýza Pavla zbavila čekání a poskytla mu jistotu domácího prostředí, pohodlí a klidu. Důvodem, proč padla volba na domácí dialýzu, byl také fakt, že Pavel rád jezdil s partou přátel po České republice na kola a vzpomínal, že při takových dovolených musel navštěvovat dialyzační střediska v různých koutech země, mimo jiné třeba i ve Frýdku Místku. Toto martyrium mu s domácí dialýzou zcela odpadlo. Navíc v době, kdy mu v Litoměřicích lékař domácí dialýzu nabídl, byl k dispozici nový přístroj z Francie. Také fungoval na principu výměnných vaků s dialyzačním roztokem, ale byl zcela ojedinělý a v České republice doposud nepoužívaný.
Pavel se tak stal vlastně průkopníkem této dialyzační novinky. Od října 2019 se učil sám napichovat, aby získal rutinu. Zaškolení na litoměřické dialýze s ním musela podstoupit i jeho paní, aby měli on i lékaři jistotu, že by mu jeho manželka dokázala pomoci, pokud by bylo třeba.
Pandemie koronaviru a úspěšná transplantace
Do jejich zácviku bohužel vstoupila pandemie covidu-19, a přestože v té době už Pavel hravě zvládal napichování, veškeré přípravy se protáhly. Nakonec mu domů přišel i veškerý potřebný materiál, jehly, vaky, pohodlné polohovací křeslo, zkrátka všechno, co je pro domácí dialýzu nezbytné. V Litoměřicích se dohodl, že by za ním dojížděl někdo z personálu na pravidelné kontroly. To vše se odehrávalo v době nouzového stavu kvůli epidemii covidu-19. Byly také pozastaveny transplantace ledvin i jiné plánované zákroky. Ve chvíli, kdy už vlastně nic nebránilo spuštění domácí dialýzy, byl Pavel vyzván k transplantaci a v červnu 2020 byl také úspěšně transplantován.
Epidemie covidu-19 na úspěšný průběh transplantace naštěstí neměla vliv a zhruba měsíc před Pavlovým zákrokem se transplantační medicína začala vracet do normálních kolejí. Dnes je Pavel zatím doma, od jeho transplantace uplynulo teprve půl roku, a kromě toho má dlouhodobé potíže s očima, což mu zatím neumožňuje vrátit se do pracovního procesu, a hlavně ke své práci řidiče.
Pavel však doma nezahálí. Vzhledem k tomu, že s rodinou bydlí v rodinném domku se zahrádkou, má stále co dělat. Kdysi vlastnoručně postavil krb a udírnu z přírodního kamene. Ten si sám pomocí těžké palice tříštil na menší kusy, ale tuto činnost teď provozovat nemůže, protože po transplantaci nesmí tahat těžká břemena. A tak se věnuje zahradničení a drobným pracím kolem domu. Chodí také naproti své paní, která pracuje jako učitelka v mateřské škole, absolvují společně cestu domů a každodenní nákupy. Kromě toho se Pavel snaží denně nachodit několik kilometrů, pochopitelně s ohledem na počasí a jeho aktuální zdravotní stav. Malý vycházkový okruh však zdolá každý den.
Pan Pavel byl od května 2016 sledován v nefrologické ambulanci B. Braun Plus pro diabetes mellitus, chronické onemocnění ledvin 3. stadia a diabetickou nefropatii a retinopatii. V roce 2018 po postupném zhoršení renálních funkcí byl seznámen s možností náhrady funkce ledvin. V květnu jsme zahájili peritoneální dialýzu (PD) a v červnu 2018 u něj bohužel nastaly komplikace. Přesto jsme zahájili předtransplantační vyšetření včetně dočasného převedení na hemodialýzu. Začátkem roku 2019, po neúspěšném pokusu o návrat k PD, byl pacient již trvale léčen hemodialýzou.
Pan Pavel žije velmi aktivní život a pravidelné dojíždění na středisko je pro něj velmi omezující. Na přelomu roku jsme mu proto nabídli možnost léčby domácí hemodialýzou. Po představení této metody a po ukázce přístroje Physidia S3 se pan Pavel pro tuto metodu rozhodl a následoval celý koloběh příprav od dohody se zdravotní pojišťovnou přes zajištění vhodných domácích podmínek po nácvik autopunkce arteriovenózní fistule. Toto vše jsme zvládli během března a dubna. Pak nám však pandemie vystavila v přípravách stopku.
1. června 2020 po zklidnění situace odstartovalo na našem středisku v Litoměřicích první ošetření a proces zaškolení. Je to něco nového jak pro pacienta, tak i pro nás, školitele. Již první dny ukázaly velmi dobrý výběr pacienta, což je pro domácí hemodialýzu stěžejní. Pan Pavel si rychle osvojil ovládání přístroje, osamostatnil se a léčba probíhala bez komplikací.
15. června jsme ukončili edukaci na středisku a domluvili stěhování Physidie S3 k pacientovi domů. Za dva dny mělo proběhnout první domácí dialyzování. Mezitím byl pan Pavel 16. června úspěšně transplantován, z čehož jsme měli všichni velkou radost.
Hemodialyzační péče v domácím prostředí se stává ještě komfortnější než kdykoli předtím. Vhodní a motivovaní nemocní s chronickým selháním ledvin nyní mohou používat dialyzační monitor Physidia S3, který jim umožní velkou míru nezávislosti na život zachraňující léčbě. Mohou si tak organizovat ošetření podle svých potřeb a využít pro sebe čas, který by jinak strávili cestou na dialyzační středisko. Dialýzu absolvují ve svém domácím prostředí a mohou se při ní věnovat svým zájmům. Většina pacientů obsluhu přístroje po zaškolení snadno zvládne, protože má edukativní podporu. Z lékařského hlediska se jedná o účinnou fyziologickou dialýzu, a to vzhledem k redukovanému mimotělnímu objemu krve i dialyzátu a sterilitě dialyzačních roztoků ve vacích.
Nenápadný pomocník pro každého
Přístroj Physidia S3 se řadí mezi jeden znejmenších přístrojů pro domácí hemodialýzu. Pouze 23 kg vážící Physidia s rozměry 40 × 40 cm je vyvinut primárně pro domácí prostředí, je tedy mobilní, skladný, kompaktní a tichý. Navíc vyniká ergonomickým designem. Není zde nutný žádný přívod vody, díky tomu tedy odpadá potřeba kontroly kvality vody z vašeho vodovodního řádu a nutnost vnitřní dezinfekce přístroje.
Ovládá se prostřednictvím intuitivního tabletu a jeho obsluhu zvládne většina pacientů, kteří se mohou spolehnout i na edukativní podporu v českém jazyce. Data o průběhu dialýzy se ukládají a hlášení se přenáší přes wi-fi. K napojení na monitor slouží ergonomický krevní set s integrovanými konektory, A/V linkami a tlakovými senzory, jenž je připraven k okamžitému použití. Snadno se instaluje a není třeba s ním příliš manipulovat. Během dialýzy obíhá mimo tělo 200 ml krve poháněné lineární krevní pumpou, která je unikátním patentem vyvinutým společností Physidia. Pumpa má maximální účinnost a jednoduché použití. Dokáže také kontrolovat okluzi segmentu krevní linky.
Zadání parametrů ošetření pro ošetření je velmi jednoduché. Nastavíte si pouze objem ultrafiltrace a při ošetření rychlost krevní pumpy. Všechny důležité parametry jsou nastaveny vaším ošetřujícím lékařem na kartě pacienta. Po každém ošetření odesíláte informace na předem definované e-mailové adresy. Data s technickými parametry jsou odesílána automaticky, alarmy nebo chyby popřípadě odcházejí i odpovědnému technikovi.
Samotná příprava přístroje pacientem trvá 5–10 minut. Jedná se o velice snadnou instalaci krevního setu a dialyzátového setu. Automatické testy přístroje instalací setů trvá asi 25 minut.
Kdo je vhodným kandidátem pro domácí dialýzu?
Přístroj je velkým pomocníkem a výhodou pro aktivní pacienty, kteří dávají přednost flexibilnějšímu způsobu života, případně ještě pracují. K používání monitoru je třeba určitá manuální zručnost, základní technická dovednost a chuť učit se novým věcem. Dále je nutné, aby měl pacient ve svém bytě vyčleněné místo na dialyzační přístroj, křeslo a prostor na skladování potřebného zdravotnického materiálu. Podle platných právních předpisů je také nezbytné, aby byl v průběhu domácí hemodialýzy přítomen proškolený asistent, kterým bývají nejčastěji partneři. Všechny tyto podmínky pro používání přístroje Physidia S3 lze bez potíží splnit.
Ošetření je vhodné jak pro AV-shunt na horní končetině, tak pro permanentní dialyzační katétry.
Podle ordinace lékaře se volí i druh ošetření:
Bikarbonátový režim (přístroj Physidia S3 + zásobník na 5 či více bikarbonátových sterilních vaků)
Během ošetření odtéká celkové až 25 litrů dialyzátu. Odpadní linka muže být dlouhá až 6 metrů a může vést do umyvadla či na toaletu. Je tedy potřeba jen elektrické zásuvky. Pro případ výpadku elektrického proudu je přístroj vybaven baterií, a tak ukončení ošetření proběhne bezpečně i s návratem krve.
Physidia S3 – ze země galského kohouta do stovek domácností
Přístroj Physidia S3 vyrábí stejnojmenná francouzská společnost ve svém ústředí ve městě Angers a v pobočkách v Paříži, Lyonu a Manchesteru. První pacient si dialyzační přístroj pro domácí použití od této firmy mohl vyzkoušet již v roce 2013 a od května 2019 ho má doma více než 270 nemocných. Celkem již bylo provedeno přes sto tisíc ošetření. Mimořádný výrobek se dočkal i prestižního ocenění. V roce 2016 získal Cenu za inovaci ve zdravotnictví, což také přispělo k zahájení mezinárodního programu rozvoje klinických studií.
Začátkem prosince roku 2020 se uskutečnil z jara odložený 38. kongres České nefrologické společnosti, jehož účastníci mohli ve virtuálním prostoru získat nejnovější poznatky z vědeckých výzkumů a vyměnit si zkušenosti z klinické praxe.
V rámci tohoto kongresu se konalo i sympozium Domácí hemodialýza bez mýtů a bariér, kterou připravila společnost B. Braun formou komentovaného zpravodajství s živými vstupy řady hostů. Jeho hlavním cílem bylo zhodnotit přínos domácí dialýzy pro nemocné s chronickým selháním ledvin a blíže představit přístroj Physidia S3, který pacienti v České republice používají již více než půl roku a provedli s ním přes 150 ošetření.
Počet pacientů na domácí hemodialýze se v České republice kontinuálně zvyšuje a podle ředitele sítě dialyzačních středisek B. Braun Avitum MUDr. Martina Kuncka může za rok 2021 přibýt až stovka dalších. Tato dialýza se u nemocných těší oblibě především proto, že probíhá v domácím prostředí a mohou si ji organizovat podle svých potřeb, bez nutnosti dojíždění do dialyzačního centra.
Domácí hemodialýzu využívá stále více nemocných
Počet dialyzovaných pacientů dlouhodobě stoupá stejně jako počet nemocných dialyzovaných doma. B. Braun Avitum v současnosti nabízí pacientům tři typy domácí dialýzy: peritoneální dialýzu, hemodialýzu přístrojem Dialog+, který je možné využívat od roku 2016, a od jara 2020 je v České republice dostupná Physidia S3, přístroj vyrobený speciálně pro domácí hemodialýzu. Zatímco trend peritoneálních dialýz má sestupnou tendenci, počet domácích hemodialýz roste. V roce 2016, kdy domácí dialýzu umožnila legislativa, bylo v Česku evidováno pouze pět pacientů. Na konci roku 2020 se jejich počet odhaduje už na 50 až 60, což je zhruba 0,7 % všech dialyzovaných nemocných. Jen pro srovnání, v Nizozemsku, které má podobný počet celkově dialyzovaných osob, je celkem 270 domácích hemodialýz.
„Pokud sečteme všechny metody domácí dialýzy dostupné v Čechách, dosahuje procentuální zastoupení domácího ošetření sedmi až osmi procent, což je srovnatelné s vyspělým světem, a počet pacientů, kteří ji využívají, se stále zvyšuje,“ řekl ve svém vstupu Martin Kuncek. Dodal ještě, že v Česku je domácí hemodialýza plně hrazená zdravotní pojišťovnou, což umožnilo průlom v rozvoji této metody. Úhrada však podle Martin Kuncka pokrývá v podstatě jen materiálové náklady. Slovensko je však úplně na začátku, tam domácí hemodialýza vůbec hrazena není, nicméně se o tom intenzivně jedná.
Jak zvýšit počet nemocných na domácí dialýze?
„V první řadě to spočívá v zapojení a motivaci pacientů. Měli bychom je edukovat znovu a znovu v tom, že mají mít aktivnější přístup ke svému vlastnímu zdraví, a dostatečně je informovat o nabídce současných moderních technologií. Stejně tak je potřeba tuto myšlenku šířit mezi zdravotníky, aby případné bariéry, které dneska cítíme, byly překonány a my jsme se začali řídit podle toho, co je nejlepší pro pacienta, nikoliv pro zdravotnický personál,“ uvedl Martin Kuncek.
Vyrobeno s ohledem na domácí prostředí
K rozvoji domácí dialýzy jistě přispěje i dostupnost Physidia S3, jež je na první pohled mnohem lehčí a prostorově méně náročnější. Tento přístroj patří v současné době k nejbezpečnějším zařízením pro domácí hemodialýzu na trhu. Používá předpřipravené sterilní vaky s dialyzačním roztokem, a proto nepotřebuje přívod vody. Odpadá tak i nutnost stavebních úprav v domácnosti a vnitřní dezinfekce přístroje. Jediné, co ke spuštění přístrojepacient potřebuje, je elektrická zásuvka. Jeho chod je velmi tichý, ovládání má v češtině a k dispozici je i záložní baterie s velkou kapacitou.
Samotné setování trvá pět až deset minut. Automatická příprava přístroje je hotová do půl hodiny. Zkušenost se zaškolením ukazuje, že po pečlivé instruktáži krok za krokem ztrácejí pacienti obavy z toho, že by obsluhu nezvládli. Každý nemocný dostane od lékaře svoji vlastní kartu s nahraným dialyzačním protokolem, který nemůže měnit. Nastaví si pouze délku ošetření a požadovanou ultrafi ltraci. Součástí setu je i odolný transportní kufr na cestování. Na otázku, zda s monitorem S3 může být dialyzovaná osoba skutečně nezávislá na dialyzačním centru, Martin Kuncek odpověděl: „Pro vaši představu je celé zařízení společně s několika vaky dialyzačních roztoků možné naložit do fabie a odjet na víkend na chalupu, což bylo pro řadu nemocných dosud těžko realizovatelné.“
Nejde jen o pohodlí pacienta
Physidia S3 je vhodná jak pro pacienty s fi stulí, tak s centrálním katétrem. K medicínským výhodám patří, že zařízení má oddělený samostatný dialyzátor, který může být zvolen ošetřujícím lékařem podle požadavku na optimální velikost účinné plochy. Další výhodou je, že přístroj pracuje na principu samokonvektivní hemodialýzy (self-convective hemodialysis, SeCoHD). Během celé dialýzy dochází k postupnému střídání režimů zpětné fi ltrace a ultrafi ltrace, přičemž během ultrafi ltrace probíhají procesy difuze a konvekce. Konvekční objem SeCoHD činí až devět litrů za dvě hodiny dialýzy nebo téměř padesát litrů za týden. Po provedeném ošetření přístroj automaticky odešle základní data o provedeném ošetření na předem defi nované adresy ošetřujícímu personálu. MUDr. František Švára, vedoucí lékař Dialyzačního střediska B. Braun Avitum Teplice, ještě dodává: „K dalším medicínským výhodám patří i to, že pacienti mají obvykle nižší mezidialyzační váhové přírůstky, vyžadují nižší ultrafi ltraci a domácí hemodialýza umožňuje lepší kontrolu krevních hodnot fosforu a draslíku.“ I on si myslí, že se v budoucnosti počet uživatelů této metody navýší, a zdůrazňuje: „Tuto metodu musíme nabízet i lidem, u nichž jsme si možná v minulosti mysleli, že nejsou úplně vhodní z důvodu svých přidružených chorob nebo vyššího věku. Ze zahraničních zkušeností a statistik však již víme, že i u těchto nemocných je tato metoda dobře použitelná.“
Přístroj Physidia S3 se řadí mezi jeden z nejmenších přístrojů pro domácí hemodialýzu. Pouze 23 kg vážící Physidia s rozměry 40 × 40 cm je vyvinuta pro použití do menších bytů.
Pro domácí hemodialýzu je důležitá i osoba blízká
Klíčové je vytipování vhodného pacienta, ale hledisek a podmínek je více. Klíčem k úspěchu jsou podle zdravotníků dvě věci. Pacient musí mít o domácí dialýzu velký zájem a musí být připraven přijmout odpovědnost. Důležitá je rovněž neustálá podpora personálu dialyzačního střediska, který nemocnému vysvětlí to, čemu nerozumí nebo s čím si sám nedokáže poradit. Nesmíme zapomenout ani na souhlas zdravotní pojišťovny s léčbou konkrétního zájemce a na práci technika B. Braun Avitum, který pomůže přístroj zprovoznit přímo v domácím prostředí.
Roli v celém procesu hraje také stanovisko místní odpovědné hygienické stanice, která rozhoduje, jak se bude nakládat s odpadem. Přibližně 80 procent veškerého odpadu lze recyklovat a zbývající část, v objemu asi jednoho litru, se uchovává v chladicím zařízení a jednou měsíčně jej odveze dohodnutá firma. V žádném případě nesmíme zapomenout na jednu z klíčových postav celého procesu domácí dialýzy, blízkého člověka každého pacienta, protože jedním z nejdůležitějších pravidel je, aby v době ošetření nebyl nemocný sám.
Dialýzu řídím já
Zkušenosti z klinické praxe s monitorem S3 popsali během sympozia zdravotníci z dialyzačních středisek v Nemocnici Na Homolce, kde přístroj pomáhal během první vlny covidové epidemie, ale i z Litoměřic, Teplic, Ústí nad Orlicí a Havířova. Všichni se shodli na tom, že se jedná o spolehlivou metodu s výbornými výsledky. Nejlépe ale své zážitky popsal jeden z pacientů, který řekl, že do doby, kdy byl dialyzován na středisku, řídila jeho život dialýza. Po přechodu na domácí hemodialýzu řídí on ji. Do zdravotnického zařízení tak dochází pouze jednou měsíčně na doporučené kontroly.
Physidia S3, terapeutická inovace v oblasti poskytování dialyzační péče, zajišťuje pacientovi komfort, svobodu a šetří čas strávený transportem na dialyzační středisko nebo čekáním na ošetření. To vše je domácí dialýza Physidia S3, o kterou si mohou žádat dialyzovaní pacienti B. Braun Avitum. Na tento inovativní přístroj jsme se vydali zeptat na Dialyzační středisko B. Braun Avitum Teplice, kde ho na konci června pořídili.
„Těžko můžeme po tak krátké době hodnotit, ale teď již víme, že obrovské plus domácí hemodialýzy je v tom, že si pacient může dialýzu přizpůsobit svému časovému rozvrhu a není nijak vázán na provoz a směny na dialyzačním středisku,“ shrnují své první zkušenosti se zařízením Physidia S3 dialyzační sestry Petra Krejzová a Libuše Koudelová z Dialyzačního střediska B. Braun Avitum v Teplicích.
Inovace na poli dialyzační léčby
Peritoneální dialýza dnes již není jedinou metodou péče, kterou mohou pacienti s renálním selháním provádět v domácím prostředí. Ti nemocní, kteří mají zájem na své léčbě aktivně spolupracovat, preferují flexibilitu a svobodu spojenou s léčbou mimo zdravotnické zařízení, mohou díky nejmodernějším dialyzátorům podstupovat doma i hemodialýzu. „Její výhodou je časová úspora. Pacient si ji provádí sám, a to zpravidla pět- až šestkrát týdně ve dvou až tříhodinových intervalech. Získá tak spoustu času, který by jinak musel věnovat například čekání na sanitu, cestě na dialyzační středisko a čekání na dialyzační ošetření v samotném zařízení,“ vysvětluje vedoucí sestra Dialyzačního střediska B. Braun Avitum v Teplicích Olga Roučková. A právě Physidia S3 získává na popularitě u těch pacientů s renálním onemocněním, kteří preferují flexibilitu a svobodu spojenou s léčbou mimo zdravotnická zařízení. Je to ucelená a efektivní dialýza, která nabízí léčbu renálního selhání v režimu denních dvou- až tříhodinových dialyzačních ošetření pětkrát až šestkrát týdně.
Fyziologický přístup
V současné době je domácí hemodialýza považovaná za jednu z nejfyziologičtějších léčeb, kterou může pacient s renálním selháním využít. Efekt léčby je podobný efektu činnosti zdravých ledvin.
Physidia S3, přístroj pro domácí dialýzu
Zařízením, které tento komfort umožňuje, je přístroj na domácí dialýzu Physidia S3, kterým je teplické středisko nově vybaveno. Přístroj je velkou pomocí a výhodou pro pacienty, kteří chodí do práce nebo dávají přednost flexibilnějšímu a nezávislému způsobu života. K jeho používání je ale zapotřebí určitá manuální zručnost, technická dovednost a hlavně chuť učit se novým věcem. Dále je nutné, aby měl pacient ve svém bytě vyčleněné místo na dialyzační přístroj, křeslo a dostatek prostoru na skladování materiálu, který je k provádění dialyzační procedury nutný a musí být k dispozici. Podle platných právních předpisů je také nezbytné, aby byl v průběhu domácí hemodialýzy přítomen proškolený asistent, kterým bývají nejčastěji partneři, manžel nebo manželka.
První teplická pacientka na domácí dialýze
Nemocný se samozřejmě neučí s přístrojem zacházet pomocí návodu k použití, ale je zaškolen zkušeným zdravotnickým personálem. Pro větší komfort a bezpečí pacienta je lékařský dialyzační předpis vždy uložen v přístroji Physidia S3 na pacientské kartě přímo od ošetřujícího personálu. Pacient s kartou nemanipuluje. Kartu lze podle potřeby použít i do jiné softwarové verze monitoru S3. „Velkou výhodou je to, že jsou data vždy uložena nebo importována na dané dialyzační středisko,“ komentuje Physidii vedoucí vrchní sestra dialyzačního střediska Olga Roučková. Jak se s edukací vypořádaly Petra Krejzová a Libuše Koudelová, které mají v dialyzačním centru přechod pacientů na domácí dialýzu na starost? „Domácí dialýza byla pro nás obrovskou výzvou, na kterou jsme se těšily, ale zároveň jsme měly trochu obavu a respekt z toho, zda pacientům zvládneme předat všechny instrukce a zkušenosti. Naše první pacientka byla týden po přechodu na tuto metodu zcela bez komplikací. Od prvního dne byla schopná si přístroj sama setovat a připravovat, což zvládala díky své zručnosti bravurním způsobem. Technická komplikace vznikla pouze při setování a byla způsobena špatným spojením dialyzačních vaků se setem. Chybami se člověk učí. Za další tři dny se bohužel přidala komplikace s cévním přístupem, proto jsme začátek první dialýzy v její domácnosti odložili o týden. Nyní již probíhá vše bez problémů a nemocná je naprosto nadšená, protože má teď spoustu volného času.“
Vedoucí sestra Dialyzačního středisko B. Braun Avitum v Teplicích Olga Roučková
Hemodialýzu v domácím prostředí a bez asistence zdravotníků nabízí naše legislativa pacientům od roku 2015.
Sama pacientka uvádí, že obrovskou výhodou je nejen ušetřený čas, ale také možnost provádět si dialýzu kdykoliv během dne. Nevýhodou z jejího pohledu je četnost dialýzy, dlouhá doba proplachu a přípravy.
Klady a zápory provádění domácí dialýzy
Dialyzační sestry hodnotí klady a zápory metody po prvním týdnu provádění domácí dialýzy podobně: „Obrovskou výhodou z našeho pohledu je ušetřený čas a velmi snadná manipulace s přístrojem. Nevýhodou může být nutnost naprosté soběstačnosti pacienta. Pro nás všechny je domácí dialýza něco nového. Byla a stále je to výzva, ze které jsme nadšené. Doufáme, že přechod do domácího prostředí
zvládnou všichni naši pacienti s naší pomocí bez komplikací a nemocných na domácí dialýze bude přibývat,“ přejí si Petra Krejzová i Libuše Koudelová.
Hlavní benefity denní dialyzační léčby
Hemodynamická stabilita
U pacientů se zvýšeným rizikem intradialyzační hypotenze denní hemodialýza umožňuje lepší kontrolu systolické a diastolické hypertenze, a tím zachování hemodynamické stability pacienta během dialýzy i mimo ni. Při zvýšené frekvenci hemodialyzačních ošetření dochází ke zlepšení kontroly hypertenze [1, 2].
Snížení výskytu komorové hypertrofie
Snížení výskytu hemodynamických změn snižuje komorovou hypertrofii. V režimu každodenní dialýzy dosahujeme lepší hemodynamické kontroly snížení myokardiálního stresu a rizika ventrikulárního hypertrofie (měřeno kardio vaskulární magnetickou rezonancí – CMRI, popsáno zejména ve skupině [FNH] [3, 4]).
Literatura:
[1] Nesrallah G, et al. Volume control and blood pressure management in patients undergoing quotidian hemodialysis. Am. J. Kidney Dis. 2003;42(1 Suppl):13–17.
[2] Susantitaphong P, et al. Effect of frequent or extended hemodialysis on cardiovascular parameters: A meta-analysis. J Kidney Dis. 2012;59:689–699.
[3] Chertow GM, et al. In-center hemodialysis six times per week versus three times per week. N Engl J Med. 2010;363:2287–300.
[4] Chan CT, et al. Determinants of left ventricular mass in patients on hemodialysis: The frequent hemodialysis network (FHN) trials. Circ Cardiovasc Imaging. 2012;5:251–261.
Lékaři a vědci na celém světě se potýkají s novým problémem v podobě následků prodělaného onemocnění COVID-19. To může způsobit vážné i trvalé poškození mnoha orgánů, a to včetně ledvin. Největší riziko nastává pro osoby, které již mají nějaké chronické onemocnění. U příležitosti Světového dne ledvin, který v letošním roce připadá na 11. března 2021, nefrologové upozorňují, že právě ledviny jsou nenahraditelný orgán, který je třeba chránit a předcházet jeho selhání.
Velmi důležitým připomenutím, které s sebou letošní SVětový den ledvin nese, je prevence. Teď v době výskytu onemocnění Covid 19 je prevence onemocnění ledvin důležitější více než kdy dříve. Veškeré informace naleznete na oficiálních stránkách pořadatele akce: ZDE
Co pro sebe můžete v rámci prevence udělat?
Je vám nad 50 let, kouříte, trpíte obezitou, vysokým krevním tlakem, jste diabetik nebo máte v rodině někoho s onemocněním ledvin?
Pokud vám vyjde, že jste v rizikové skupině, ihned se objednejte ke svému praktickému lékaři na prevenci.
Prodělal jste onemocnění Covid 19, které vyžadovalo hospitalizaci?
Objednejte se ke svému praktickému lékaři a chtějte preventivní vyšetření ledvin.
Nový typ koronaviru totiž může poškodit ledviny a bez preventivního vyšetření o tom nemusíte dlouho vědět. Chronické onemocnění ledvin totiž nebolí.
Jak preventivní vyšetření probíhá?
Vyšetření prevence onemocnění ledvin nebolí a trvá jen pár minut. Je potřeba kapička krve z prstu, vzorek moči, změření tlaku a zhodnocení celkového stavu i s ohledem na rodinnou anamnézu.
Nefrologové z celého světa u příležitosti Světového dne ledvin upozorňují především na skutečnost, že počet onemocnění ledvin stoupá. Může za to náš způsob života, který civilizačním nemocem nahrává. Podle odhadů trpí celosvětově více než 850 miliónů lidí nějakou formou onemocnění ledvin, což je zhruba dvojnásobek počtu lidí s diabetem a dvacetkrát více než celosvětová prevalence rakoviny. Z toho okolo 3,5 milionů lidí musí podstupovat pravidelnou dialyzační léčbu. V České republice je aktuálně téměř 7 000 lidí odkázaných na dialyzační péči.
8 zlatých pravidel pro snížení rizika onemocnění ledvin (#MyGr8tRule)
Zůstaňte aktivní a udržujte se ve formě.
Stravujte se zdravěji.
Kontrolujte hladinu cukru v krvi.
Kontrolujte si pravidelně svůj krevní tlak.
Dodržujte svůj pitný režim.
Přestaňte kouřit.
Vyvarujte se volně prodejným protizánětlivým lékům a lékům proti bolesti.
Nechte si zkontrolovat funkci svých ledvin v rámci pravidelných preventivních prohlídek u praktického lékaře.
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie. SouhlasímČíst více
