Dialýza a.s. v začátku válečného konfliktu na Ukrajině spustila projekt zaměřený na pomoc dialyzovaným ukrajinským pacientům. Krom špičkové zdravotnické péče zajišťuje také ubytování, stravu, materiální pomoc a komplexní servis téměř již 15 dialyzovaným pacientům a jejich zhruba 20 rodinným příslušníkům.

Pomáháme hledat cestu…nejen dialyzovaným pacientům z Ukrajiny

Nezisková organizace Důstojný odchod podporuje domácí paliativní péči a domácí hospice, aby nevyléčitelní pacienti mohli důstojně umírat v domácím prostředí, ve společnosti nejbližší rodiny a přátel. Nyní se ale zaměřuje také na péči – nejen lékařskou – o dialyzované pacienty z Ukrajiny.

Dialýza a.s. v začátku válečného konfliktu na Ukrajině spustila projekt zaměřený na pomoc dialyzovaným ukrajinským pacientům. Krom špičkové zdravotnické péče zajišťuje aktuálně také ubytování, stravu, materiální pomoc a komplexní servis 11 dialyzovaným pacientům a jejich zhruba 20 rodinným příslušníkům. A právě tento projekt Důstojný odchod zaštítil.

Rádio Ukrajina pozvalo ředitele neziskové organizace Důstojný odchod z.ú. , Mgr. Adama Cardu, do jejich studia a vy se můžete v přepisu jejich rozhovoru dozvědět o celém projektu více…

MODERÁTOR: Nezisková organizace Důstojný odchod z.ú. se momentálně soustředí na ošetřovatelskou zdravotní a další péči pro příchozí z Ukrajiny. Se mnou je tady pan ředitel Adam Carda. Dobrý den.

ADAM CARDA, ředitel nadace Důstojný odchod z.ú.: Dobrý den.

Pane řediteli, můžete nám popsat váš projekt a proč je pomoc pro dialyzované pacienty tak důležitá?

Určitě. Pomoc pro dialyzované pacienty je důležitá v tom, že dialyzovaný pacien bez léčby vydrží opravdu jenom v řádu několika málo dnů, než začne mít zdravotní komplikace a začne mu vlastně kolabovat organismus. A právě ten čas je poměrně zásadní, protože když se chcete vydat z Ukrajiny sem k nám, tak je to načasování složité. Cesta zabere nějaký čas, pak vás čeká návštěva asistenčního centra a vyřízení veškeré dokumentace…a stihnout vše maximálně do tří čtyř dnů, kdy je zkrátka to krizové období, kdy člověk musí mít pravidelnou dialyzační léčbu, je opravdu náročné. Proto se spousta pacientů z Ukrajiny bojí vlastně odejít, protože se obávají toho, že by včas nenašli tu správnou péči. A proto vlastně Dialýza a.s., která provozuje dialyzační středisko v Berouně, přišla s myšlenkou projektu, který se opravdu snaží dialyzovaným pacientům z Ukrajiny pomáhat od A do Z. Od prvního kontaktu s pacienty, přes asistenci v průběhu jejich cesty, kdy tou podporou nějakým způsobem dokážeme z uprchlíků „shodit“ obavy, které z průběhu cesty a vlivu na jejich zdravotní stav mají. Protože když vidí, že je v podstatě všechno na 100% zorganizované a v ideálním případě všechno klapne téměř na minuty přesně, když to tak řeknu, tak to může být samozřejmě důvod, který jim umožní se rozhodnout třeba opustit svojí zemi a nevystavovat se tak dalšímu nebezpečí. 

Jak Váš projekt vznikl? Hned na začátku válečného konfliktu, ještě v zimě?

Přesně tak. Vznikl úplně na začátku, kdy vlastně vedení berounské dialýzy přišlo s nápadem pomoci ukrajinským dialyzovaným pacientům. Vzhledem k tomu, že samozřejmě na dialýze pracují zejména sestřičky, doktoři a je to zdravotní odborný personál, tak neměli úplně kapacity na to, aby mohli takový projekt nějakým způsobem organizovat. Proto vlastně nezisková organizace Důstojný odchod, která se primárně specializuje hlavně na paliativní péči, se rozhodla v tuhle chvíli zaměřit pomoc i na tento projekt. My jsme dali ve spolupráci s Dialýzou a.s. dohromady koncept projektu, zajistili potřené textace a překlady a vyhlásili jsme, že nabízíme tuto pomoc dialyzovaným pacientům z Ukrajiny. Samozřejmě jsme pro šíření informací využili sociální sítě, komunikovali jsme s ambasádou, s ukrajinskými nemocnicemi, prostě jsme využili všechny  možné kanály…a hned druhý den jsme měli první dva pacienty. Takže ono opravdu ta odezva byla blesková a bylo vidět, že ta potřeba pompoci a poptávka opravdu je a bude.

Máte nějaké řekněme partnery nebo sponzory?

Ano, určitě nám hodně pomohla Nadace Tipsport, která v podstatě zajistila jednak ubytování pro velkou část těchto pacientů. To je velmi důležité, protože pacienti musí být samozřejmě v dosahu dialyzačního střediska. Nebylo by úplně vhodné, aby dojížděli každý druhý, třetí den nějakých sto kilometrů nebo ještě delší vzdálenost. Takže to byla velká podpora a samozřejmě velmi důležitá je i finanční pomoc, která šla například na zajištění stravování a základních materiálních věcí. Protože opravdu můžu potvrdit, že většina pacientů přijela s jednou igelitkou a třeba ještě v pantoflích. Takže ten útěk z jejich země byl opravdu narychlo.

A u toho bych se právě zastavila, jestli můžete být konkrétnější. Jak pomáháte konkrétně,  co se týče nejen té lékařské péče ale i třeba bydlení, financí a další materiální pomoci?

Když pacienta přijmeme, můžeme ho vyzvednout přímo v asistenčním centru a přivezeme ho k nám do Berouna. První určitě proběhne návštěva nefrologické ambulance a zahájení potřebné léčby, protože to je samozřejmě to nejurgentnější, následně se řeší bydlení. Máme vlastně k dispozici jednu budovu, kde je několik bytových jednotek, které využíváme pro tyhle účely. Tam vlastně většina pacientů z Ukrajiny v současné chvíli bydlí. Dále doprovázíme například na úřady nebo k lékařům, pomáháme s jazykovými kurzy a celkově začleňováním do společnosti nebo pracovního procesu. A samozřejmě zajišťujeme i finanční pomoc co se týče takových těch běžných věcí, jako můžou být například dioptrické brýle nebo prostě opravdu to, co potřebuji k běžnému životu a zkrátka si nestihli vzít. A také v rámci finančního daru od Nadace Tipsport jsme zprostředkovali pacientům a jejich rodinám stravování ve formě teplých obědů.

Dá se říct, kolika pacientům aktuálně pomáháte?

Určitě.  dialyzačním střediskem prošlo již 15 pacientů, nicméně v současné době je jich tam stabilně 11. Ti 4 to byla v podstatě taková takzvaná přechodná dialýza, kdy oni byli na cestě ještě někam dál a využili toho, že jeli kolem dialyzačního střediska nebo jsme jim poskytli časově omezenou péči. A kromě pacientů musíme počítat i s rodinnými příslušníky, kterým samozřejmě pomáháme také, takže v současné chvíli máme pod naší péčí vlastně téměř 30 osob.

Mohl byste se podělit o nějaký konkrétní příběh?

Zajímavý příběh je například to, že mezi pacienty je mladá lékařka přímo z Charkova, která by v podstatě mohla hned pomáhat přímo v nemocničním zařízení. Ale samozřejmě je tu problém s atestací a s tím ouvisejícím srovnáváním vzdělávání. A s tímto také pomáháme. Máme tam i několik zdravotních sestřiček, které bychom také rádi zapojili hned do pracovního procesu, protože zdravotníků je opravdu poměrně málo a myslím si, že do budoucna s tím, že uprchlíci neustále přibývají, se ten zdravotní personál se znalostí ukrajinštiny bude určitě hodit. A to ať už v zařízení u nás nebo kdekoli jinde.

Určitě bych ještě zmínil příběh jednoho seniora, který opravdu byl ten případ, který přijel s igelitkou a v pantoflích. Je to hudebník, který byl řekněme opravdu v takovém zuboženém stavu, protože ta cesta na něj byla dlouhá a už je ve vysokém věku, je mu skoro 70 let. Největší radost mu udělalo to, když jsme  mu druhý nebo třetí den zajistili kytaru. Od té doby na ni neustále hraje a opravdu je vidět že pookřál.

A je to jeden z těch případů, kdy se staráte i o jeho rodinu, nebo je sám?

Přijel se svojí podobně starou sestrou a bydlí společně, vzájemně si hodně pomáhají. Samozřejmě pokud pak dorazí další rodinní příslušníci, nejčastěji to jsou ženy s dětmi, tak se samozřejmě postaráme i o ně, takže se snažíme zajistit to bydlení a servis opravdu všem.

Kde vás mohou kontaktovat další zájemci, případně jak mají postupovat?

Ten postup je jednoduchý. Na webových stránkách dialyzačního střediska v Berouně a je to www.dialyzaberoun.cz, tak tam je přímo už hned na hlavní stránce i s ukrajinskými popisky odkaz, kde naleznete odkaz na naší projektovou koordinátorku a kontakt na ní. A samozřejmě s ní už je možné se spojit jak telefonicky tak přes WhatsApp, Telegram nebo sociální sítě a my už se pak o celou záležitost postaráme. Je možné nás opravdu kontaktovat 24 hodin denně, takže není třeba se bát kontaktovat nás i v pozdějších hodinách, opravdu reagujeme a snažíme se co nejpružněji každou situaci vždycky vyřešit.

Vzhledem k tomu že válka trvá a i kdyby teď přestala, tak je spoustu nemocnic nebo středisek na Ukrajině zničených. Jste připraveni na to, že se jedná skutečně o dlouhodobou pomoc a to nejenom v řadu měsíců, ale i třeba v řádu let?

Já si myslím že to je skoro daná věc, že to tak bude. Protože opravdu, to jste řekla správně, veškerá infrastruktura a nemocniční péče je na Ukrajině v kdo ví jakém stavu. My máme samozřejmě informace z některých napadených měst, ale myslím si že dokud válka neskončí a člověk se tam nepojede podívat, tak si jen těžko lze představit skutečný rozsah škod.

A samozřejmě dialyzační střediska jsou i technologicky vysoce sofistikovaná zařízení, která pokud dojde opravdu k nějakému útoku na nemocniční budovu, tak je možné, že třeba několik měsíců nebudou schopni obnovit péči. Tím pádem se jedná stoprocentně o dlouhodobý projekt a my předpokládáme, že z těch jedenácti současných pacientů, které máme v péči, tak většina bude potřebovat péči skutečně dlouhodobě. Od některých máme i přesné infomace o střediscích, ve kterých se dialyzovali na Ukrajině – některá jsou zcela uzavřená, jiná omezila péči tak, že nedokáží poskytnout dialýzu v potřebném rozsahu.

Dá se očekávat, že někdo z vašich klientů, zmiňoval jste třeba zdravotní sestřičku, tady třeba zůstane nastálo?

Přiznám se, že aktuálně teď nemám k tomuto potřebné informace. Nemluvil jsem s nimi přímo, ale myslím si, že hodně z nich má tu tendenci zůstat. Nicméně je to samozřejmě otázka. Pokud by válka skončila co nejdříve, tak věřím, že někteří z nich se rádi vrátí, nicméně čím déle tady budou, tak tím si myslím, že se víc adaptují a pak už třeba se jim nebude chtít nazpět.

To byl ředitel neziskové organizace důstojný odchod Adam Carda. Já vám mockrát děkuji. Pojďme ještě na závěr připomenout webové stránky, kam se případní zájemci můžou obrátit…

Určitě je towww.dialyzaberoun.cz a já bych jenom doplnil, že pomoc není určena jen pro pacienty v hemodialyzačním programu, ale také v programu peritoneální dialýzy a případně i domácí dialýzy. Takže opravdu pokrýváme veškeré dialyzační způsoby léčby. A my jsme schopni zajistit péči pacientům ve všech těchto zmíněných programech.

Já vám děkuji mnohokrát a přejí krásné odpoledne.

Děkuji. Nashledanou

Rozhovor v originálním znění si můžete přečíst nebo poslechnout ZDE.

ZDROJ (celý rozhovor v originále): ZDE

Domácí hemodialýza je v Česku legislativně ukotvená od roku 2015. Od té doby počty pacientů na této metodě rychle rostou. Zatímco v roce 2016 jich bylo 5, v roce 2020 byl jejich počet odhadován na 50 až 60. To je cca 0,7% ze všech dialyzovaných pacientů.

Jaké výhody má domácí dialýza? Jaký je rozdíl mezi jednotlivými metodami? Mají pacienti odvahu vzít odpovědnost za své zdraví do svých rukou? Proč jsou v Sydney pacienti, kteří by raději chodili na středisko, ale musí se dialyzovat doma? A jak jsme na tom v České republice? Na otázky odpovídá průkopník domácí dialýzy a vedoucí lékař Dialyzačního střediska B. Braun Avitum v Teplicích MUDr. František Švára.

Celý rozhovor v rámci podcastu Medicína si můžete poslechnout na některé z platforem zde:

• Spotify
• Apple Podcasts
• Google Podcast

ZDROJ: podcast Medicína

Ideální složení stravy při dialýze závisí na vašem věku, hmotnosti, úrovni funkce ledvin a typu dialýzy, ale také na přítomnosti dalších zdravotních obtíží, jako jsou vysoký krevní tlak, vysoká hladina cholesterolu nebo cukrovka. Obecné výživové požadavky se u osob léčených peritoneální dialýzou a hemodialýzou, včetně domácí hemodialýzy, nijak neliší. Je však třeba mít na zřeteli několik klíčových rozdílů.

Kalorie

Pokud se léčíte peritoneální dialýzou, část energie, kterou vaše tělo přijímá, pochází z dialyzačního roztoku, což je tekutina, která se během ošetření používá k čištění krve. Je tomu tak proto, že dialyzační roztok obsahuje typ cukru zvaný dextróza. Dextróza přítomná v dialyzačním roztoku dodá vašemu tělu část doporučeného denního energetického příjmu, čímž snižuje potřebu těla přijímat energii z potravy. Při peritoneální dialýze se proto doporučuje přijímat méně energeticky bohatých sacharidů než v případě léčby hemodialýzou.

Draslík

Peritoneální dialýza odstraňuje přebytečný draslík z těla efektivněji než hemodialýza. Pokud se léčíte peritoneální dialýzou, budete pravděpodobně moci přijímat 3 000 až 4 000 mg draslíku na den. Pokud se ale léčíte hemodialýzou, měli byste pro udržení rovnováhy draslíku v těle omezit jeho příjem na přibližně  2000 mg na den. Pokud se léčíte domácí hemodialýzou, poraďte se o doporučeném množství přijímaného draslíku se svým ošetřujícím týmem nebo dietologem.

Tekutinová bilance

Jednou z nejdůležitějších funkcí ledvin je udržení přiměřeného množství tekutiny v těle. Pokud trpíte chronickým onemocněním ledvin), vaše ledviny nejsou schopny tekutinu odstranit tak účinně, jak by měly. To může vést k jejímu hromadění, které je pro vaše tělo nepříjemné a nezdravé.

Vzhledem k tomu, že pacienti léčení v dialyzačním středisku podstupují kratší a méně časté dialýzy, mohou pociťovat negativní účinky nerovnováhy tekutin ve větší míře než pacienti léčení peritoneální dialýzou nebo domácí hemodialýzou.

Při peritoneální dialýze nebo domácí hemodialýze nemusíte tekutiny omezovat tolik jako lidé, kteří se léčí hemodialýzou v dialyzačním středisku. Přesto doporučujeme, aby váš denní příjem tekutin nepřekročil čtyři šálky (0,95 l) za den včetně tekutiny obsažené v potravinách, jako je zelený hrášek, celer nebo meloun.

Omezování příjmu sodíku a plánování příjmu tekutin, které vypijete a sníte, vám může pomoci minimalizovat hromadění vody v těle.

Obecná dietní doporučení při dialýze

Jídelníček je nutné přizpůsobit každému člověku s chronickým onemocněním ledvin na míru. Následujícími pokyny by se však měli řídit lidé podstupující kterýkoli druh dialýzy.

Bílkoviny

Se zahájením dialýzy se zvýší vaše potřeba bílkovin. Je tomu tak proto, že při peritoneální dialýze i hemodialýze dochází k jejich ztrátě. Ke zdravým zdrojům bílkovin patří kuřecí maso, fazole, hovězí maso, vejce, ryby, krůtí maso, tofu a mnoho dalších. Nejzdravější volbou jsou vysoce kvalitní čerstvé bílkoviny. Abyste omezili množství přijímané soli, měli byste se vyhýbat uzeninám a dalším zpracovaným masným výrobkům.

Sodík

Jestliže podstupujete dialýzu, je důležité omezit příjem sodíku tak, aby nepřesáhl 2000 mg za den. Pokud trpíte chronickým onemocněním ledvin, je pro vaše ledviny obtížné udržovat v těle správný poměr sodíku a tekutin. V důsledku toho můžete trpět vysokým krevním tlakem, dušností, otoky a nadměrnou žízní. Chcete-li si být jistí, že nejíte příliš mnoho soli, je nejlepší vyhnout se baleným nebo zpracovaným potravinám, konzervám, mraženým potravinám a restauracím nebo rychlému občerstvení. Zdravá domácí strava ochucená kořením a bylinkami je skvělou alternativou, díky které můžete mít svůj příjem soli pod kontrolou.

Fosfor

Fosfor je nezbytný pro stavbu a udržování silných kostí. Když vaše ledviny nefungují tak dobře, jak by měly, může se fosfor začít ve vašem těle hromadit. To vás vystavuje riziku závažných problémů s kostmi a srdcem, jako jsou kardiovaskulární onemocnění a zlomeniny kyčle. Velké množství fosforu obsahují jídla z rychlého občerstvení a ochucené nápoje, ale také mléko, jogurty, sýry, zpracované masné výrobky, čokoláda a ořechy. Všimněte si, kolik zdravých potravin má vysoký obsah fosforu! Abyste nepřekročili jeho doporučený denní příjem, který se pohybuje mezi 800 a 1 000 mg, je třeba se těmto potravinám a nápojům vyhýbat.

Vápník

Pokud se léčíte peritoneální dialýzou nebo hemodialýzou, množství vápníku, které přijmete ze stravy, by nemělo překročit doporučenou denní dávku 2000 mg. Příliš mnoho vápníku v těle může zvyšovat riziko vápenatění cév, tedy ukládání minerálů v žilách a tepnách, a dalších onemocnění.

Vláknina

Pro zdravé fungování těla je důležitý také dostatečný příjem vlákniny z potravin. Vláknina pomáhá tělu regulovat hladinu cukru v krvi, udržovat zdravou hladinu cholesterolu a zdravá střeva. Doporučená denní dávka vlákniny je přibližně 20 až 25 g. Tohoto množství snadno dosáhnete, pokud bude vaše strava bohatá na ovoce, zeleninu a obiloviny s nízkým obsahem fosforu.

Mějte na paměti, že stravovací potřeby každého člověka na dialýze jsou individuální. Abyste se ujistili, že dodržujete jídelníček, který je šetrný k vašim ledvinám, poraďte se o něm se svým lékařem nebo odborníkem na výživu.

ZDROJ: Domácí dialýza – Baxter

Domácí hemodialýza představuje pro pacienty s chronickým selháním ledvin alternativu k pravidelnému dojíždění na dialyzační středisko. Terapii absolvují v pohodlí svého domova. U nás se však pacienti na domácí dialýze počítají pouze na desítky. Paní Renáta patří mezi první, kdo se léčí pomocí technologické novinky na trhu, přístroje Physidia monitor S3. Rozhodla se dodat odvahu dalším zájemcům o tento typ terapie.

Renáta začala na hemodialýzu docházet před dvěma lety. Léčbu zvládala poměrně dobře, ale často se cítila unavená a dlouhodobě ji trápil nízký tlak. Navíc ji časově náročná terapie výrazně omezovala v pracovních i soukromých aktivitách. Když se na internetu dočetla o možnosti léčení v domácích podmínkách, téměř okamžitě se rozhodla, že udělá maximum, aby mohla na domácí hemodialýzu přejít. Podrobnosti získala od primářky a zdravotních sestřiček dialyzačního a nefrologického centra Nemocnice s poliklinikou Havířov, p. o., kde je v pravidelné péči. „Nejprve jsem chtěla vědět, jak domácí dialýza reálně funguje a co všechno je potřeba zajistit, abych mohla mít dialyzační monitor doma,“ vypráví Renáta. Nejvíc ji ovšem hnala dopředu vyhlídka, že si terapii bude moci naplánovat podle vlastního časového rozvrhu a nebude muset trávit čas na dialyzačním sále. Vzhledem k tomu, že Renáta je i přes onemocnění ledvin v poměrně dobré kondici, její ošetřující lékařka ji pro domácí hemodialýzu doporučila.

Bez podpory rodiny a ošetřujícího personálu by to nešlo

Konečnému rozhodnutí ještě předcházela porada s rodinou, protože tento typ terapie vyžaduje pravidelnou přítomnost blízké osoby. Obvykle se jedná o partnera nebo děti, s nimiž pacient žije v jedné domácnosti, nebo nablízku. „Samozřejmě jsme změnu doma konzultovali, protože šlo o maminčino zdraví, ale nyní jasně vidíme, že se cítí líp,“ vysvětluje dcera paní Renáty Barbora, která s maminkou bydlí. Renáta se tak začala pomalu připravovat na změnu. Na jejím domovském středisku jí nabídli výběr ze dvou dialyzačních monitorů, které pro domácí hemodialýzu připadaly v úvahu.

Physidia monitor S3: malý a praktický pomocník pro domácí dialýzu

Nakonec si vybrala technologickou novinku Physidia monitor S3: „Je menší, modernější a ovládání mi připadalo praktické,“ komentuje svoji volbu paní Renáta. Edukace podle jejích slov probíhala profesionálně a srozumitelně a obsluhu přístroje označila za intuitivní a jednoduchou. Jako bývalá zdravotní sestra zvládla zaučení bez problémů. „Paní Renáta je prototypem ideálního pacienta pro domácí hemodialýzu. Sama je zdravotnice, takže edukace byla velmi jednoduchá,“ vychvaluje Renátu vrchní sestra Bc. Romana Sikorová.

Ačkoli Renáta přešla na domácí léčbu teprve nedávno, dnes už funguje zcela samostatně. Ošetření se pro ni stalo rutinní záležitostí. „Často není nutná ani moje přítomnost u napojení a jsem ve vedlejším pokoji na on-line výuce,“ doplňuje dcera Barbora. Drobné komplikace v průběhu ošetření (například přístroj hlásil alarm) Renáta zvládla vyřešit sama pomocí návodu v češtině na monitoru, nebo se spojila s aplikačním specialistou společnosti B. Braun, která jí přístroj dodala.

ZDROJ: Časopis Stěžeň

V dnešní době si víc než kdy jindy uvědomujeme, jaké je to štěstí mít možnost vyrazit na dovolenou načerpat síly. Současná pandemická situace zatím cestování příliš nepřeje, pravidla se ale pomalu rozvolňují, očkovaných přibývá a my věříme, že lepší „cestovatelské“ zítřky jsou už za dveřmi, a to i pro dialyzované pacienty, pro které prázdniny mimo domov mohou představovat výzvu. Stačí se jen trochu připravit…

Cestování dialyzovaných pacientů sice vyžaduje více plánování, ale není nemožné. Společnost B. Braun Avitum nabízí všem dialyzovaným pacientům možnost využít programu prázdninových dialýz. Pomáhají takto už mnoho let, hodně míst je ověřených a pacienti se do nich pravidelně vracejí. Není tedy čeho se bát.

Nemusíte hned za hranice

Pokud máte obavy cestovat do zahraničí, klidně začněte poblíž českých luhů a hájů, síť dialyzačních center v České republice nebo na Slovensku je široká. Například poblíž dialýzy v Uherském Brodě se nacházejí Luhačovice, krásné lázeňské město, kde procedury přizpůsobují dialyzační léčbě. A až se trochu „oťukáte“, můžete se odvážit i na delší cestu.

Důležité informace

Ne každá dialýza přijímá prázdninové pacienty a ne každá má v požadovaném termínu volnou kapacitu. Doporučujeme nehradit samotný pobyt dříve, než bude dialyzační ošetření potvrzené. V rámci Evropské unie je mnoho středisek, která akceptují kartu evropského pojištění EHIC, nicméně to není podmínkou. Pokud středisko kartu EHIC přijímá, stačí zaslat její sken a ve většině případů není potřeba hradit jakékoliv další poplatky. I v rámci EU však existují střediska, která kartu neakceptují, a pacient si musí léčbu uhradit a následně žádat kompenzaci u své zdravotní pojišťovny stejně tak jako u středisek mimo EU.

Pojišťovna také nemusí uhradit celou částku za ošetření. Ve většině případů uhradí jen část, která se rovná nákladům na dialyzační ošetření v České republice nebo na Slovensku. Před cestou je proto dobré si úhradu u pojišťovny předem ověřit. Pokud je pro vás problém dopravovat se na dialýzy, zvolte Českou republiku nebo nebo Slovensko. Pokud si v těchto destinacích vyberete dialýzu, která je nejblíže vašemu místu pobytu, není většinou žádný problém zajistit dopravu na dialýzu a zpět sanitním vozem.

V případě ostatních míst, například Chorvatska, Španělska apod., musíte počítat s tím, že zajištění dopravy bude na vás Prázdninovou dialýzu je potřeba zajišťovat s dostatečným předstihem. Je mnoho dialyzačních středisek, zejména v oblíbené destinaci Chorvatsko, která mají omezenou kapacitu, a pokud není místo rezervováno včas, pacienty odmítají. Pokud má pacient zájem o vycestování do turisticky značně vytížené destinace, doporučujeme rezervovat ošetření i několik měsíců předem.

Pacienti cizích středisek cestující na dialyzační střediska v rámci skupiny B. Braun Avitum CZ/SK bez karty EHIC hradí v hotovosti jednotnou cenu, která je 5 250Kč / 210 EUR (HD) a 6 250Kč / 250 EUR (HDF) za každé ošetření. S ohledem na vývoj pandemické situace mohou v různých destinacích platit různá nařízení ohledně vstupu do země a podstoupení dialyzační léčby. Různá opatření mohou mít i jednotlivá dialyzační střediska. Toto se týká i středisek v síti skupiny B. Braun Avitum CZ/SK.

Jak zajištění prázdninové dialýzy funguje?

V rámci programu pomáháme zajistit pouze samotnou dialýzu, ostatní náležitosti si pacienti vybírají a zajišťují sami.

ƒ Ověřte si aktuálně platná pravidla cestování a zajištění dialýz s ohledem na pandemii covidu-19.

ƒ Ujasněte si, jakou variantu cestování preferujete – autem nebo letadlem – a vyberte si destinaci, která vás láká.

ƒ Připravte si orientační termíny dovolené a informaci o tom, jak často na dialýzu docházíte.

ƒ Kontaktujte koordinátora prázdninových dialýz.

ƒ Koordinátor prázdninových dialýz vám doporučí, případně vyhledá vhodné dialyzační středisko. Nemusí se nutně jednat o dialyzační středisko skupiny B. Braun Avitum.

ƒ Ve chvíli, kdy vybraná dialýza potvrdí možnost prázdninového pobytu, začneme připravovat zdravotnickou dokumentaci. Někdy je dokumentace potřebná jako součást poptávky.

ƒ Jakmile je vše odevzdané a potvrzené, koordinátor pacienta informuje a případně s ním dořeší všechny další záležitosti.

Michaela Bohatová, koordinátorka prázdninových dialýz B. Braun

+420 777 456 365, michaela.bohatova@bbraun.com

ZDROJ článku: Časopis Dialog

V předvánočním čase vám přinášíme zajímavý rozhovor s předím českým psychiatrem, pedadogem a publicistou MUDr. Radkinem Honzákem, který toho za svůj život stihl nespočet. Prožil bombardování Prahy v únoru 1945, dobu potravinových lístků, poslechu zakázaných zahraničních stanic, měnovou reformu, postavení a zbourání největšího Stalinova pomníku na světě, závan svobody na jaře 1968 a její rychlý konec, 17. listopad 1989 a v neposlední řadě i pandemii koronaviru v roce 2020. Přestože byl zařazen v prověrkách mezi občany druhé kategorie, i tak absolvoval aspiranturu na Falkultě všeobecného lékařství v Praze a nakonec zakotvil u nemocných s nezvratým selháním ledvin, tedy na dialýze a v transplantačním programu, kde našel své poslání. Když se ohlédneme za tím, co mnozí z nás prožili, můžeme dnes po všech těchto událostech mluvit o pandemii koronaviru jako o „velké tragédii“? A jak ovlivňuje život dialyzovaných pacientů?

Mnoho mileniálů se na pandemii koronaviru dívá jako na nejhorší událost ve svém životě. Vy jste toho však prožil nesrovnatelně více. Co si o této situaci myslíte?

Podle jedné definice je život nepřetržitý sled větších a menších průšvihů. Kdo není v průšvihu, není na výši. Tenhle „průšvih“ patří k těm větším, ale přísloví praví: Bylo hůř a chudí chválili.

V jednom rozhovoru jsem se o vás dočetla, že se vyhýbáte mobilnímu telefonu. Je to tak stále?

Co mohu, tak se mu vyhýbám. Mojí hlavní pracovní metodou je rozhovor, a když vám do toho několikrát zazvoní telefon a vy se s někým bavíte, je to velmi nepohodlné jak pro toho, s kým pracujete, tak pro vás. Řeším věci e-mailem. Na to si udělám čas a všechno jde v klidu. Nejdříve jsem si myslel, že při každém zazvonění čerti píchají Bella vidlemi, ale pak jsem se dozvěděl, že neměl vůbec v úmyslu přivést na svět tohle, ale snažil se vyvinout sluchovou protézu pro svou hluchoněmou (dnes „preverbálně neslyšící“) přítelkyni. Tak nechť je mu odpuštěno. Jinak jej používám převážně jen jako rodinnou vysílačku.

Díváte se na telefon a sociální sítě v době pandemie koronaviru jako na nástroj k propojení dialyzovaných pacientů jakožto rizikové skupiny s ostatními členy jejich rodin?

Sociální sítě, tedy jak já je vidím, „facebooky“ a „instagramy“, asi v současnosti jako komunikační kanály pomáhají. V dobách klidných k nim mám velmi kritický, až nevraživý vztah, protože to není žádná poctivá komunikace. Tam toho lidi mohou nalhat, a v realitě pak komunikace vázne. Zejména mi připadají idiotské různé smajlíky, které někdy komolí i tak nesmyslnou informaci.

Narodil jste se 30. března 1939, tedy za protektorátu. Pamatujete si něco ze druhé světové války?

Pamatuju si na spoustu věcí. Velmi živě na bombardování Prahy v únoru 1945, protože to se už nechodilo do krytů a nikdo s takovým omylem nepočítal. Tím méně s úmyslem. Viděl jsem, jak se kácí po zásahu budova na nábřeží, kde dnes stojí Tančící dům. My jsme bydleli naproti přes Vltavu a nás to nezasáhlo. Pak si pamatuju na „kotláře“, což byly anglické stíhačky Spitfire, které prostřelovaly kotle parních lokomotiv, aby ucpaly železniční dopravu. Pamatuju si ale taky na vodovou zmrzlinu „cuc na kládě“, doma vařené mazlavé mýdlo strašně smrdící a doma vařené pivo. Také na potravinové lístky, které vydržely až do roku 1953, dederonský tesil, a naproti tomu Jiřího Suchého od roku 1958 z Reduty. A na poslouchání zahraničních stanic, které mi vydrželo až do roku 1989.

Prožil jste nejen válku, ale i následnou okupaci. Jak vás tato doba ovlivnila a jak jste ji prožíval?

No tak zažili jsme konec války, únorový puč, třídní boj, můj dědeček sedlák byl prohlášen kulakem (pozn. redakce: kulak je ruské označení pro střední až bohaté sedláky) a zavřen do kriminálu. Když se vrátil, bydleli s babičkou u nás v Praze a dědeček chodil topit do kotelny, protože měl zkoušky na vysokotlaké kotle k mlátičce. Pak jsme zažili ožebračení celé společnosti měnovou reformou v roce 1953, postavení a zbourání největšího Stalinova pomníku na světě (v letech 1955 a 1962), závan svobody na jaře 1968 a její rychlý konec. Nakonec přišly prověrky a já jsem byl zařazen mezi občany druhé kategorie s tím, že mohu zapomenout na všechny ambice a na dlouhou dobu i na cestu na Západ. Kandidaturu jsem dělal ve svých 51 letech, kdy už mě to k ní netáhlo, ale na fakultě jsem ocásek za jménem musel mít.

Vybavíte si, co jste dělal 21. srpna 1968?

To byl moc hezký slunečný den a já jsem stál dopoledne tři hodiny frontu na základní potraviny vydávané v omezeném množství. Vaše sestra po okupaci emigrovala do Kalifornie. Nikdy vás nelákalo odejít? Nelákalo, mám ascendent v Raku, doma jsem tady. Říkal jsem si, ať jdou oni. A oni taky nakonec odtáhli.

Co pro vás znamenal 17. listopad 1989?

Doslova odšpuntování! Svobodu, otevření světa, práci na 1. lékařské fakultě, evropský výcvik v transakční analýze, stipendium v Oxfordu, výlet na americký psychiatrický kongres v roce 1993, kde bylo 18 000 psychiatrů, možnost publikovat, přestat se bát.

Jste psychiatrem. Jaká byla vaše cesta k tomuto oboru?

Ve čtvrtém ročníku jsme s kamarádem zkusili fiškusovat na psychiatrii. Úžasné už bylo, jak kolegiálně se k nám – jelitům – všichni chovali. Na konci pátého ročníku řekl docent Dobiáš, který měl ten potěr na starosti: Klucí, tady už nic nového neuvidíte, jděte za docentem Hanzlíčkem do Bohnic. A to bylo kouzlo. Hanzlíček byl jednak úžasná osobnost, většinu své encyklopedie (v regále má přes půl metru) nadiktoval z hlavy. Taky nám ukázal budoucnost do té doby spíše detenčního, v lepším případě opatrujícího, ale rozhodně ne léčebného oboru. Natahal si z celých Bohnic na svůj pavilon ty nejagresivnější muže a řekl, že do tří měsíců z toho udělá otevřené oddělení. A taky udělal. Užíval k tomu velkolepé dávky léčiv a tehdy se ještě nevyskytovaly po této léčbě pohybové poruchy; všechny nesou přízvisko „tarda“, což je pozdní. Navíc jsem byl přijat do společenství těch, kteří směli pracovat s LSD, což byl další motiv.

Když srovnáte tehdejší psychiatrii s tou dnešní, jaké jsou nevýznamnější rozdíly a lze to vůbec srovnávat?

Z těch dávných dob zůstala stále jako nejúčinnější a nejbezpečnější jiné léčbě vzdorující deprese léčba elektrokonvulzemi neboli elektrošoky. Ostatní je nebe a dudy, ačkoliv k optimu to má ještě velmi daleko.

Vaší specializací je „lidská duše“. Přesto jste se jako psychiatr pohyboval v klasickém lékařském prostředí. Proč?

Po čtyřech letech strávených v psychiatrické léčebně v Kosmonosích jsem vyhrál konkurz na místo konziliárního psychiatra do tehdejšího Ústavu pro výzkum výživy lidu v Krči. Tak jsem se dostal k psychosomatice. Tehdy naše pracovní skupina zapracovávala téma „Vliv stresu na metabolismus“ a trápili jsme mladé kluky 120 hodinami beze spánku. Já jsem ukecanej extrovert, a tak jsem si záhy vytvořil i spoustu kontaktů s kolegy z Thomayerovy nemocnice a na konziliích zjišťoval, kolik depresí a úzkostných poruch se vyskytuje mezi pacienty somatických oddělení a že je to často ta zásadní diagnóza, která má tělesné projevy. Po roce 1968 soudruzi konstatovali, že výzkumné ústavy byly hnízdem kontrarevoluce (na Brodově klinice se dokonce zrodilo 2000 slov a já jsem ještě s Evou Horáčkovou a Jiřím Kociánem zakládal KAN – Klub angažovaných nestraníků), navíc značná část kolegů odešla rychle po spřátelené okupaci na Západ, a proto vytýčili potřebu všechno centralizovat, a tak vznikl IKEM. Zde jsem byl ještě nějaký čas v metabolické skupině, ale nakonec jsem byl přesunut k nemocným s nezvratným selháním ledvin, tedy k dialýze a transplantačnímu programu. Tehdy také Norman Levy vytvořil disciplínu psychonefrologie, protože psychosociální problémy pacientů této skupiny byly nesmírné a taktéž zde byla nejvyšší sebevražednost.

Naši čtenáři jsou převážně dialyzovaní pacienti. Můžeme říci, že i u tohoto typu onemocnění existuje nějaký psychologický podtext?

To ne, ale jsou tam tvrdé dopady na psychiku. Helena Haškovcová, když začínala, napsala v 70. letech na toto téma krásnou knížku s výstižným názvem Spoutaný život. Tam jde o to, že mnoho lidí nestojí o „život zachráněný“, ale touží po životě kvalitním. „Psycholidi“ jsou tam od toho, aby jim pomohli kvalitu najít.

Dialyzovaní pacienti mají nově možnost využít domácí hemodialýzu. Mohou se tedy s pomocí rodinných příslušníků dialyzovat doma, aniž by docházeli na dialyzační středisko. Doporučoval byste z pohledu psychiatra tuto metodu? Jak se na ni díváte a komu byste ji doporučil?

Na tyto otázky bych dal jednu shrnující opověď. Domácí dialýzu doporučuji, byla v kurzu od 80. let minulého století a některé americké mašiny se podobaly roztomilým domečkům. Není ale pro každého. Je vhodná pro lidi, kteří jsou ochotni o sebe pečovat, tedy rozhodně ne pro ty, kteří všechno raději nechají na doktorech a na sestřičkách. Současně je třeba, aby to byli lidé pečliví, kteří si osvojí všechny fígle zdravotníků a budou dostatečně citliví, aby v případě problémů rychle přispěchali za odborníky. Musí se stát doslova experty na svůj zdravotní stav a na druhé straně nesmí své znalosti a schopnosti přecenit.

A co pohled na rodinné příslušníky dialyzovaného pacienta?

S těmi jsme pracovali od samého začátku, protože ti jsou pod větším stresem než personál na středisku. Ten by o jejich starostech a trápení měl vědět a měl by tu být pro ně stejně jako pro pacienty

Čeho se podle vás nejvíce obávají?

Všeho nečekaného. My dnes víme, že blízcí pacientů jsou více stresovaní než ošetřující personál u všech chronických onemocnění, ať je to cukrovka, deprese, roztroušená skleróza nebo nezvratné selhání ledvin.

Blíží se Vánoce. Jak tyto svátky prožíváte?

Mám Vánoce rád, je to zrod nového času, je to čas naděje. Sice předvánoční období pro mě představuje mnohem větší nálož pacientů, hlavně tedy pacientek, které se vlivem vánočního běsnění, nebo naopak osamocení cítí daleko hůř než po většinu roku. Ale potom je to hezké, když vnučky stále ještě sápou obaly z dárků.

Budete letos Vánoce kvůli pandemii trávit nějak jinak než obvykle?

Na ty letošní slibují astrologové konec trápení. Hvězda nad Betlémem i nad Prahou, nad Evropou, nad Zemí. Letos na to ale asi budeme se ženou sami.

Máte nějaké zažité rituály?

Co se týče rituálů, je to klasika: večeře, stromeček, vnučky.

Když si dovolím spojit pandemii koronaviru a vánoční svátky, očekáváte větší nárůst pacientů u psychiatrů?

Jistě a s tím souvisí i menší dostupnost péče, což povede k přetlakům. Navíc ta naprosto nevěrohodná osoba, dr. Protopopová, píše petici pro omezení psychopomoci. Jaktože má tato osoba ještě drzost (po naprostém selhání reformy psychiatrie, která jí byla svěřena, když uklidila mladého Babiše na Krym) zasahovat do nabídky pomoci!?!? (Pozn. redakce: Dita Protopopová je česká psychiatrička a politička. Na ministerstvu zdravotnictví řídí projekty související s reformou psychiatrické péče.)

Jak podle vás pandemie ovlivňuje psychiku právě již zmíněných dialyzovaných pacientů a jejich rodin?

Tento malér má svá specifika. Zatímco jiné maléry nás sdružují do houfu, protože člověk byl do smečky stvořen, tato situace nás rozstrkává, navíc racionálně, do izolovaných klecových chovů. Bojíme se i sousedů v domě. Ta izolace je špatná pro všechny a pro ty oslabené dvojnásob. Takže zde nekritizuji sociální sítě, ač je „v míru“ vůbec nemám rád.

Dala se nějaká takováto pandemie očekávat a jak vidíte její budoucnost?

Toť se ví, že se po létech, kdy jsme si žili jako prasata v žitě, nějaký malér dal čekat! Zamysleme se nad tím, jak jsme se chovali ke svému prostředí. Už v 70. letech minulého století Lewis Thomas napsal, že je zvědav, co to udělá, až virologům z jejich pracovišť něco uteče.

Jak se dá pacientům pomoci v této době, kdy na dialýzu chodit musí, a současně mají velmi oslabenou imunitu a patří mezi ohroženou skupinu?

Musí být na sebe a své okolí opatrní a mohou mít i z celé situace úzkosti. Co jim poradíte? Mohou si říkat totéž, co si každé ráno jako tlustý stařík říkám sám: Žij, svět je krásný! Neptej se, co ti je dlužný, ptej se, co tys dlužen/dlužna jemu. Život je příležitost a je to taky služba. Kdyby si doktor Kolff před osmdesáti lety řekl, že to je všechno marné, mohli jsme se tu trápit v daleko horších podmínkách. Stojí za to připomínat, co všechno udělal a taky co všechno přitom riskoval.

Co byste doporučil těm, kteří třeba ani žádnou rodinu nemají?

Ať koukají, aby byli někomu užiteční. A pokud to nejde, jsou tu i psí útulky. Psům se taky stýská po kamarádech a kamarádkách.

Doporučujete rodinám dialyzové pacienty o Vánocích navštívit, nebo naopak?

Určitě. Nejen o Vánocích.

Měl by doktor Radkin Honzák tip pro naše čtenáře a současně i dialyzované pacienty na to, jak si dělat život hezčí?

Zpívat si, smát se, hrát si.

Jednou jste řekl, že je dobré si dělat drobné radosti. Platí to u lidí na dialýze ještě více?

Platí to pro nás všechny. Heslo naší terapeutické školy je: Každý člověk potřebuje několik pohlazení denně, jinak mu vysychá mícha. Pohlazení nikdy nemůže být přebytek! Čím víc, tím líp. Nebojme se dělat radost jiným i sobě!

Jak si radost děláte vy?

Udržuju kontakty, posíláme si zprávy, dobré, vynikající i hloupé vtipy. Píšu si (h)různé básničky. Například: Zpupný kokršpaněl / na severu Rakous / buldoky furt haněl / tak ho jeden zakous. Chodím minimálně dva kilometry denně, spím rád a dobře něco kolem osmi hodin, jím s chutí a rád se směju.

Co byste popřál našim čtenářům do nového roku?

Byl jsem celou dobu korektní, ale příliš mnoho korektnosti škodí! Tedy jasně a srozumitelně: Aby tahle doba skončila a vláda věcí našich… a tak dále.

ZDROJ: Časopis Dialog 06/2020

AUTOR ČLÁNKU: Magda Volná

V rubrice Listárna v časopise Dialog dostávají prostor čtenáři a jejich dotazy. Tentokrát jste se nás ptali na různá úskalí domácí hemodialýzy. Že se není čeho bát, potvrzuje ve svých odpovědích i MUDr. František Švára, primář dialyzačního střediska B. Braun Avitum Teplice. Tomu tímto děkujeme a vám přejeme příjemné a užitečné čtení.

Dobrý den, v článku Jak se připravit na domácí hemodialýzu jsem se dočetl, že s přístrojem Physidia Monitor S3 je možné za jistých podmínek cestovat a být nezávislý. Jaké podmínky je třeba splnit? Štěpán, 69 let

Ano, Štěpáne, cestování s přístrojem Physidia Monitor S3 je možné. Část jiných přístrojů používaných k domácí hemodialýze vznikla menší či větší úpravou rozměrných hemodialyzačních přístrojů. Naopak Physidia Monitor S3 patří do skupiny hemodialyzačních přístrojů, které byly vyvinuty čistě pro domácí použití. S tím tedy souvisejí i některé jeho vlastnosti. Je to přístroj podstatně rozměrově zmenšený, některé funkce má zjednodušené a jeho ovládání je primárně určeno k tomu, aby s ním zacházela osoba, která není profesně zdravotníkem. Zmenšení přístroje tedy dává pacientovi velmi dobrou šanci na mobilitu a umožnuje například střídat pobyt doma a na chatě. Problémem není ani strávit s přístrojem dovolenou mimo bydliště. Neznamená to však, že by provedení domácí hemodialýzy bylo možné zcela libovolně, vždy je nutné respektovat technické, a zejména hygienické podmínky, což si pacient „nacvičuje“ v době tréninku na domácí hemodialýzu.

Četla jsem článek o domácí hemodialýze, ve kterém jsou jmenovány dva přístroje: Physidia Monitor S3 a Dialog Plus. Ráda bych se dotázala, který z těchto přístrojů je pro dialyzovaného pacienta na obsluhu jednodušší. Hana, 73 let

Odpověď na tuto otázku částečně navazuje na předchozí odpověď. Oba přístroje jsou pro domácí hemodialýzu použitelné. Dialog Plus je primárně vyrobený pro střediskové, nemocniční použití. Jeho použití pro domácí hemodialýzu je možné, má v tomto směru některé výhody, ale je to přístroj podstatně rozměrnější, jeho instalace je obtížnější a může vyžadovat i malé stavební úpravy. Naproti tomu Physidia Monitor S3 se instaluje snadno, jedná se o „kompaktní“ přístroj malých rozměrů, bytové prostory nijak nehyzdí a stavební úpravy nejsou až na výjimky nutné. Ovládání Physidia Monitor S3 je jistě jednodušší, většinu funkcí ovládá pacient prostřednictvím dotykové obrazovky, resp. tabletu, který je součástí dodaného přístroje.

Dobrý den, uvažuji o domácí dialýze, ale nejsem si úplně jistý svými technickými schopnostmi. Existuje nějaká nonstop linka, na které by mi při případných potížích poradili? Pavel, 71 let

Součástí nácviku na domácí hemodialýzu je simulace a řešení neplánovaných událostí, včetně „alarmů“ přístroje, které se mohou v průběhu léčby objevit. To znamená, že většinu komplikací bude dobře vyškolený pacient schopen vyřešit sám. Všichni pacienti jsou nicméně vybaveni kontakty na personál mateřského dialyzačního střediska, obvykle na lékaře i zdravotní sestru.

Dobrý den, četla jsem o možnosti domácí dialýzy a setkala jsem se s pojmem „ideální kandidát“. Jak poznám, jestli takovým kandidátem jsem? Předem děkuji za odpověď. Antonie, 73 let

Pojem ideální kandidát nemám příliš rád. Adjektivum „ideál­ní“ v sobě podle mého názoru skrývá jistý nádech nedosažitelnosti. Lepší je mluvit o vhodném kandidátovi. Vlastnosti takového vhodného kandidáta lze rozdělit do několika rovin. V oblasti rozhodování, resp. motivace, by mělo jít o pacienta, který akceptuje svoji nemoc, k její léčbě má aktivní přístup a je ochoten a schopen se na ní podílet a vzít na sebe také díl zodpovědnosti za její výsledky. Zdravotních, resp. medicínských kontraindikací (stavů, kdy danou léčbu nelze použít) je řada a jsou značně individuální. Medicínskou proveditelnost domácí léčby musí každý kandidát prodiskutovat se svým ošetřujícím nefrologem, který zná zdravotní stav konkrétního pacienta. Jedna věc je ale všem pacientům společná, a to nutnost napojení na hemodialyzační přístroj. Většina pacientů k tomu bude dále (stejně jako v hemodialyzačním středisku) používat arterio­venózní fistuli.

Preferovanou variantou je, aby si byl pacient schopen obě jehly zavést do fistule sám. Není to tak obtížné, jak se některým pacientům zdá, ale chápu, že pro někoho to může být problém, který mu přechod na domácí léčbu zkomplikuje nebo eventuálně i zcela překazí. Trénink napichování je tedy integrální součástí nácviku domácí hemodialýzy. Sice preferujeme, aby domácí hemodialýza byla „v režii“ samotného pacienta, ale vlastní „napichování“ můžeme naučit i jinou spřízněnou osobu, která bude u domácí hemodialýzy asistovat.

Chtěla bych se zeptat, jak náročná je edukace. Nikdo v rodině nemá ani základní zdravotnické vzdělání. Jak probíhá edukace nezdravotníka „laika“ a jak dlouho trvá? Františka, 78 let

Zdravotnické vzdělání pacienta ani nikoho jiného v rodině není nutné. Z administrativního pohledu zdravotní pojišťovny předpokládají, že celá edukace bude trvat 21 dní, což u drtivé většiny pacientů opravdu stačí. Je výhodné, když trénink v napichování arteriovenózní fistule probíhá s předstihem v podmínkách běžné (střediskové) hemodialyzační léčby a vlastní edukace už se pak může zaměřit na přípravu a ovládání přístroje Physidia Monitor S3 a řešení neplánovaných událostí. Edukace probíhá tak, že pacient po vysvětlení celé procedury postupně přebírá jednotlivé úkony a na konci edukace již pod dohledem provádí celou hemodialýzu sám.

Je potřeba si přístroj zakoupit, nebo ho nemocnice zapůjčuje? Marie, 71 let

Zdravotnické zařízení, tzn. mateřské dialyzační středisko, přístroje pacientům zapůjčuje a také zajišťuje dodávky spotřebního materiálu. Tato péče je plně hrazena zdravotními pojišťovnami, pacient se na léčbě finančně nepodílí.

Více informací o domácí hemodialýze

ZDROJ článku: Lepší péče

Chronické selhání ledvin je závažné onemocnění, které vyžaduje život zachraňující dialyzační léčbu. Východiskem pro tyto pacienty je transplantace ledviny. Ta ale není možná vždy a může se také stát, že novou ledvinu tělo nepřijme. To se bohužel stalo i paní Ywettě z Jablonce nad Nisou, která je tak již deset let odkázána na hemodialyzační léčbu. Z toho se dva a půl roku dialyzuje sama v pohodlí svého domova. Domácí hemodialýza se stala nedílnou součástí jejího života i celé její rodiny.

Dvě transplantace bez úspěchu

Paní Ywetta se léčí se selhanými ledvinami od svých 33 let. Osudový jí byl druhý porod, po kterém dlouhodobě dosahoval její krevní tlak vysokých hodnot. „Moje onemocnění nebylo léčeno, jak by mělo, a skončilo nejhorším možným způsobem – selhaly mi ledviny. Léky nezabíraly a jako kriticky nemocná pacientka jsem byla odvezena do nemocnice, kde mi zavedli katetr a začala jsem podstupovat hemodialýzu,“ svěřuje se paní Ywetta. Po návratu domů musela dojíždět třikrát týdně do dialyzačního střediska. Znamenalo to nejen velký zásah do osobního života, ale také do životosprávy.

„Zpočátku jsem ještě měla nějakou zbytkovou funkci ledvin, ale po půlroce přestaly mé ledviny fungovat úplně a musela jsem se začít řídit přísnými dietními opatřeními. Bylo to pro mě velice těžké,“ vypráví paní Ywetta, která v té době mohla přijmout pouze třičtvrtě litru tekutin za den, do čehož se započítávají nejen nápoje, ale i polévky, omáčky, jogurty či ovoce a zelenina.

V té době také podstoupila svou první transplantaci ledviny. Bohužel díky krevní sraženině se ledvina neujala a lékaři ji museli odejmout. Ani další transplantace o dva roky později nebyla úspěšná. Novou ledvinu odmítlo tělo přijmout.

Zásadní životní rozhodnutí

Velkou změnu do života přinesla paní Ywettě informace o možnosti domácí hemodialýzy. „Okamžitě jsem o této terapii chtěla vědět více. Netušila jsem, zda si budu vůbec schopná sama zavést jehlu do šantu na ruce, ale po krátké poradě s rodinou bylo velmi rychle rozhodnuto a šla jsem do toho,“ vzpomíná paní Ywetta. Po dlouhých šesti letech docházení na dialyzační středisko ji čekala nová výzva. Absolvovala úvodní zaškolení pro domácí hemodialýzu a naučila se vše nezbytné, aby mohla obsluhovat dialyzační přístroj sama doma. Velkou oporou jí byla rodina, která ji pomáhala se vším potřebným.

„Ze začátku mi hodně pomáhal manžel, který si musel uzpůsobit práci tak, aby byl se mnou častěji doma. Zapojoval se i syn. A dcera si mě vlastně vůbec nepamatuje zdravou. Všichni byli úžasní a byli mi velkou oporou,“ říká paní Ywetta.

Hemodialýza v obývacím pokoji

Přestože bydlí v malém bytě, přístroj zde nijak nepřekáží. Po čtyřech letech je nedílnou součástí jejího života a na předchozí období moc ráda nevzpomíná: „Bylo to pro mě těžké období, ale nyní s domácí hemodialýzou mám větší volnost a zdravotně se cítím stejně dobře jako při střediskové léčbě. Jsem doma, v pohodlí a během terapie dělám, co se mi chce – jím, čtu si, dívám se na televizi nebo háčkuji. Mohu si sednout, lehnout nebo si i stoupnout a protáhnout se.“    

Čekání na další transplantaci

Domácí hemodialýzu dnes paní Ywetta zvládá sama bez další pomoci. Manžel se synem jezdí kamionem po celé Evropě a nejsou třeba celý týden doma. Dialyzuje se pětkrát týdně po dobu necelých tří hodin v čase, který ji nejvíce vyhovuje. Ve volném čase se učí hrát na kytaru a pomáhá své dceři s domácími úkoly a s rozvojem jejího uměleckého nadání.

Paní Ywetta je velká bojovnice, tak ji ani dvě předchozí neúspěšné transplantace neodradily a nyní je opět na čekací listině na transplantaci ledviny a věří, že tentokrát vše dopadne dobře.