Původně byl optimistický a pozitivně naladěný Pavel Mikš řidičem z povolání. Jezdil kamionem a po několika letech přesedlal na autobus. Dnes je kvůli onemocnění ledvin a cukrovce, která vše odstartovala, v plném invalidním důchodu. Věnuje se rodině, domu, zahrádce a užívá si života bez dialýzy, protože byl v loňském roce úspěšně transplantován.
Šestapadesátiletý Pavel pochází z Lovosic, kde žije v domku spolu se svojí ženou a jedním z dětí – synem, který už má vlastní rodinu a z pana Mikše stihl udělat i dědečka. Nyní se těší na další přírůstek do rodiny a bude mít vnoučata dvě.
Při pomoci kolegyni sám zjistil svoji diagnózu
Od roku 1998 měl Pavel diagnostikovánu cukrovku, o níž se dozvěděl poněkud kuriózním způsobem. Měl sice určité příznaky, jako je intenzivní pocit žízně a časté močení, ale nevěnoval tomu až tolik pozornosti. Jeho tehdejší kolegyni v kanceláři se udělalo zle, a tak jí Pavel nabídl, že s ní zajede na vyšetření. Sám si také nechal nabrat krev a z výsledků už byla diagnóza cukrovky jasná.
Když začnou ledviny odcházet
V roce 2013 ale začal mít velké potíže s očima, byla mu změněna medikace, a to pan Mikš považuje za počátek problémů s ledvinami. Do té doby se živil jako řidič kamionu, ale protože jeho práce vyžadovala příliš času, energie, a hlavně pobýval též mimo republiku, musel ji kvůli zdravotnímu stavu změnit. Začal proto jezdit jako šofér autobusu, ale poté, co se u něj projevily i komplikace s ledvinami, musel zanechat i této práce a stal se z něj invalidní důchodce.
V roce 2018 došlo u Pavla k chronickému selhání ledvin a byl nucen nastoupit na peritoneální dialýzu. Je to typ dialýzy, jejímž základem je čisticí roztok, který je napuštěn v břišní dutině. Do té je zaveden peritoneální katétr. Nejprve navštěvoval dialýzu v Litoměřicích, a jak říká, snažil se dodržovat pitný režim tak, aby ho dialýza nevyčerpávala. Zpočátku ani neměl potíže s močením, jen škodliviny neodcházely z těla, ale zůstávaly v něm.
Domácí dialýza ušetří čas a umožní opětovné nabytí svobody
Po čase byla Pavlovi nabídnuta možnost dialyzovat se sám doma. Pavel o této variantě dostatečně přemýšlel a nakonec si ji zvolil. Hlavní motivací bylo bezpochyby domácí pohodlí, ale také úspora času. Sám popisuje, že celý proces vždy zabral několik zbytečných hodin navíc, kdy čekal na sanitku, pak trávil čas na dialýze, poté zase čekal na sanitku a takto se vše opakovalo i několikrát týdně.
Domácí dialýza Pavla zbavila čekání a poskytla mu jistotu domácího prostředí, pohodlí a klidu. Důvodem, proč padla volba na domácí dialýzu, byl také fakt, že Pavel rád jezdil s partou přátel po České republice na kola a vzpomínal, že při takových dovolených musel navštěvovat dialyzační střediska v různých koutech země, mimo jiné třeba i ve Frýdku Místku. Toto martyrium mu s domácí dialýzou zcela odpadlo. Navíc v době, kdy mu v Litoměřicích lékař domácí dialýzu nabídl, byl k dispozici nový přístroj z Francie. Také fungoval na principu výměnných vaků s dialyzačním roztokem, ale byl zcela ojedinělý a v České republice doposud nepoužívaný.
Pavel se tak stal vlastně průkopníkem této dialyzační novinky. Od října 2019 se učil sám napichovat, aby získal rutinu. Zaškolení na litoměřické dialýze s ním musela podstoupit i jeho paní, aby měli on i lékaři jistotu, že by mu jeho manželka dokázala pomoci, pokud by bylo třeba.
Pandemie koronaviru a úspěšná transplantace
Do jejich zácviku bohužel vstoupila pandemie covidu-19, a přestože v té době už Pavel hravě zvládal napichování, veškeré přípravy se protáhly. Nakonec mu domů přišel i veškerý potřebný materiál, jehly, vaky, pohodlné polohovací křeslo, zkrátka všechno, co je pro domácí dialýzu nezbytné. V Litoměřicích se dohodl, že by za ním dojížděl někdo z personálu na pravidelné kontroly. To vše se odehrávalo v době nouzového stavu kvůli epidemii covidu-19. Byly také pozastaveny transplantace ledvin i jiné plánované zákroky. Ve chvíli, kdy už vlastně nic nebránilo spuštění domácí dialýzy, byl Pavel vyzván k transplantaci a v červnu 2020 byl také úspěšně transplantován.
Epidemie covidu-19 na úspěšný průběh transplantace naštěstí neměla vliv a zhruba měsíc před Pavlovým zákrokem se transplantační medicína začala vracet do normálních kolejí. Dnes je Pavel zatím doma, od jeho transplantace uplynulo teprve půl roku, a kromě toho má dlouhodobé potíže s očima, což mu zatím neumožňuje vrátit se do pracovního procesu, a hlavně ke své práci řidiče.
Pavel však doma nezahálí. Vzhledem k tomu, že s rodinou bydlí v rodinném domku se zahrádkou, má stále co dělat. Kdysi vlastnoručně postavil krb a udírnu z přírodního kamene. Ten si sám pomocí těžké palice tříštil na menší kusy, ale tuto činnost teď provozovat nemůže, protože po transplantaci nesmí tahat těžká břemena. A tak se věnuje zahradničení a drobným pracím kolem domu. Chodí také naproti své paní, která pracuje jako učitelka v mateřské škole, absolvují společně cestu domů a každodenní nákupy. Kromě toho se Pavel snaží denně nachodit několik kilometrů, pochopitelně s ohledem na počasí a jeho aktuální zdravotní stav. Malý vycházkový okruh však zdolá každý den.
Pan Pavel byl od května 2016 sledován v nefrologické ambulanci B. Braun Plus pro diabetes mellitus, chronické onemocnění ledvin 3. stadia a diabetickou nefropatii a retinopatii. V roce 2018 po postupném zhoršení renálních funkcí byl seznámen s možností náhrady funkce ledvin. V květnu jsme zahájili peritoneální dialýzu (PD) a v červnu 2018 u něj bohužel nastaly komplikace. Přesto jsme zahájili předtransplantační vyšetření včetně dočasného převedení na hemodialýzu. Začátkem roku 2019, po neúspěšném pokusu o návrat k PD, byl pacient již trvale léčen hemodialýzou.
Pan Pavel žije velmi aktivní život a pravidelné dojíždění na středisko je pro něj velmi omezující. Na přelomu roku jsme mu proto nabídli možnost léčby domácí hemodialýzou. Po představení této metody a po ukázce přístroje Physidia S3 se pan Pavel pro tuto metodu rozhodl a následoval celý koloběh příprav od dohody se zdravotní pojišťovnou přes zajištění vhodných domácích podmínek po nácvik autopunkce arteriovenózní fistule. Toto vše jsme zvládli během března a dubna. Pak nám však pandemie vystavila v přípravách stopku.
1. června 2020 po zklidnění situace odstartovalo na našem středisku v Litoměřicích první ošetření a proces zaškolení. Je to něco nového jak pro pacienta, tak i pro nás, školitele. Již první dny ukázaly velmi dobrý výběr pacienta, což je pro domácí hemodialýzu stěžejní. Pan Pavel si rychle osvojil ovládání přístroje, osamostatnil se a léčba probíhala bez komplikací.
15. června jsme ukončili edukaci na středisku a domluvili stěhování Physidie S3 k pacientovi domů. Za dva dny mělo proběhnout první domácí dialyzování. Mezitím byl pan Pavel 16. června úspěšně transplantován, z čehož jsme měli všichni velkou radost.
ZDROJ ČLÁNKU: zde
